Příkrmy? Už vím, jak na to.

Když bylo synovi 5 měsíců cítila jsem tlak okolí, že už bych ho měla začít krmit. Bránila jsem se tomu. Ani vlastně nevím přesně proč. Kojila jsem a vyhovovalo mi to. Když měl hlad, řekl si a hned to bylo připravené. Bez práce.

Připadalo mi, že začít mu dávat opravdové jídlo je hrozně komplikované. Nechtělo se mi do toho. Nevěděla jsem nic o tom, co může takový drobeček jíst. Co je pro něj vhodné a co ne. Čemu se musíme vyhýbat? Děsilo mě, že už tak omezený doporučovaný jídelníček kojící matky se ještě zredukuje.

Co teda budeme jíst? Nechtělo se mi dávat mu rozmixované hmoty z kupovaných skleniček. A zároveň jsem nechtěla, aby se má kuchyně změnila na továrnu na pyré všech barev a chutí. Mixovat neee! Ale taky jsem si přála, aby jedl zdravě.

Asi jsem měla strach.

Vždyť rozhoduje každá lžička. Všude na mě vyskakovali informace o tom, jak jsou teď potraviny nadupané jedovatými látkami, které nechci v těle ani já, natož abych to dávala dítěti. Byla jsem z toho otrávená a plná strachu.

Vypadá to jako problém

Přišlo mi, že jídlo je u dětí prostě problém. Je třeba je k tomu donutit. Ale já nechci honit dítě se lžičkou po bytě. Nechci ho nutit a vymýšlet pohádky u jídla, aby si dal další sousto. Ani slibovat čokoládu, když to celé dojí.

Proto jsem hledala, jak to vymyslet, abych ho nemusela nutit a přemlouvat. Aby se z toho nestala jen povinnost a způsob, jak mu nacpat bříško. A taky, abych nemusela mixovat každé jídlo do zblbnutí.

Dostala jsem spoustu letáčku (od výrobců umělého mléka a dětských výživ), kde se psalo, jak odstavovat. Což mě trošku vyděsilo. Přišlo mi to hrozně násilné. Začít dítě ládovat hutnou kaší na noc, „aby dobře spalo.“ A k obědu v 6. měsíci maso s bramborem. Cože? No dobře, je to rozmixované a zavařené ve skleničce. Ale stejně.

Už vím jak

Pak jsem konečně objevila způsob podávání dítěti opravdového jídla hned od 6. měsíce. Říká se tomu BLW a mě to naprosto nadchlo. Už vím, že nechci první jídla dítěti mixovat. Chci mu dávat opravdové jídlo. Nechci dělit jídlo na jídlo „pro dospělé“ a jídlo „pro děti“. Jídlo je jídlo. Jen pro děti je třeba ho nesolit a připravit tak, aby ho mohli podle svých schopností vzít do ruky a strčit do pusy. Paráda, jde se na to.

Ale stejně nevím, jaké potraviny mu má dávat, kolik toho má sníst, kdy a jak to vlastně sní, když ještě ani nesedí. Snažila jsem se najít k tomu nějaké informace. Nikde nic, tak jsem si to musela všechno vyzkoušet sama (a proto vlastně vznikl i tento blog, aby už se v tom nikdo tak jako já plácat nemusel).

Zase strach a tak to odkládám a odkládám. Vždyť kojení mu stačí. No ale už za týden mu bude 6. měsíců a taky musím stihnout to alergické okénko, co mi doporučoval pediatr. Ach jo, tak jdeme na to.

Co vlastně může jíst

Z letáčků jsem se taky dozvěděla, které potraviny dítě může jíst podle věku. Další varianty jsem si dohledala na internetu, abych toho neměla málo. Snažila jsem se udělat nějaký průnik, ale bylo to dost komplikované.

Někde psali peckoviny rozhodně ano, jinde rozhodně ne. Z toho se dělá průnik dost těžko. Ale nakonec jsem si udělala svůj vlastní seznam. Ten jsem si časem upravovala, podle toho, na co jsem si troufla a na co už byl syn připravený nebo si o to sám řekl.

Čím začít

První, co jsem se odvážila nabídnout byla syrová mrkev. A byla to hrozná sranda. Syn už měl dolní zuby. Nastrouhal si mrkev jako zajíček a později jsem našla i důkaz ve stolici, že i pár kousků spolkl.

Mezitím byla u nás na návštěvě babička a přinesla řízky. V nestřežené chvíli se mi syn natáhl do talíře a kus řízku si vzal. Mě to pobavilo a všechny ostatní vyděsilo. Ne řízek si nedal. Ale pro mě to byl signál, že už je připraven.

Netušila jsem jak má to první opravdové jídlo vypadat. Uvařila jsem bramboru a mrkev na velké kusy na páře. Mrkev byla tak akorát. Syn ji hezky vzal do ručky a začal žužlat. Brambora se nepovedla. Jen se jí dotkl, úplně se rozpadla. Nevzdával to. Ale rozvařená brambora je rozvařená brambora. Takže s ní to tentokrát nedopadlo.

Vyděšená matka

Vypadalo to, že mu to chutnalo a že i něco snědl, ale pak se asi 3 dny nevyprázdnil. To mě trošku vyděsilo. Okamžitě jsem mu jídlo přestala dávat. A řešila jsem to s pediatrem při další návštěvě. Nedozvěděla jsem se nic, jen že je to v pořádku.

No jo no, vyděšená matka s prvním dítětem. Teď už bych to neřešila. Jeho trávící systém ještě asi nebyl připraven na mrkev. Ale spíš to bylo o tom, že ze mě cítil ten strach a projevilo se mu to zácpou.

Jdeme svou cestou

Teď už to vidím jinak. S pediatrem jsem od té doby jídlo neřešila. Když se mě ptali, vyjmenovala jsem vše, co už ochutnal a byli vždy příjemně překvapeni. Jednou jsem ale utrousila, že jí sám, a to jsem neměla dělat.

Co je jiné a nové, to je divné. Valili se na mě otázky. „Co teda vlastně jí? Jak jí obiloviny? Proč ho nekrmíte lžičkou?“ Bylo mi to nepříjemné. Ale já jsem byla přesvědčená o tom, že to děláme správně. Mě to vyhovovalo a synovi taky. Tak proč to měnit jen kvůli tomu, že „všichni to dělají tak, jak se to dělat má.“

Začínáme znovu

Uklidnila jsem se. Dítě by mělo jíst, je to v pořádku. Za týden jsem to zkusila znovu. Tentokrát s cuketou. Cuketa měla úspěch. Od té doby byla cuketa jedno z nejoblíbenějších prvních jídel. Kdykoliv jsem ji udělala, zaprášilo se po ní. A i v bříšku bylo dobře.

Pak jsem postupovala podle svého seznamu zeleniny a ovoce a nakonec jsme se bez problému propracovali i k mrkvi a bramboře. Pokaždé když jsem mu dala nový druh zeleniny bylo třeba ho důkladně prozkoumat, ocucat a ochutnat. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak se každý den zlepšuje. Jak jsou jeho prstíčky šikovnější a šikovnější. Jak mu chutná. A to mě těšilo a ho to bavilo.

Napařuju, vařím, peču

A tak každý den hodím do hrnce pár kousků zeleniny a oběd je hotový. Někdy to vařím na páře, někdy ve vodě a když už mě to nebaví, hodím to do trouby. Udělám toho vždy dost, abych se z toho najedla i já. Ať nemusím vařit dvakrát. Zjistila jsem, že první opravdová jídla jsou vlastně hrozně jednoduchá.

Jídlo je zábava

Některá maminka to prostě neřeší a nabídne jídlo klidně ze svého talíře. Já jsem na to odvahu neměla. Myslím si, že není jednoduché začít. Hlavně, když mi záleží na tom, co a jak bude mé dítě jíst. Když se ale člověk odhodlá a začne, pak se mu dítě odmění.

Baví ho to. On ten drobeček už chce jíst. Chce opakovat to, co dělají rodiče. Kolem 6. měsíce už je opravdu připraven pustit se do jídla. Tak strach stranou, není se čeho bát. Dítě si samo řekne. Pokud ještě připravené není, nedá si. Pokud ano, zblajzne hned napoprvé vše, co je připraveno.

Teď už jsou synovi 2 roky a jídlo bere jako jídlo. Ne nutnost, ne hračku. Jíme spolu a užíváme si to. Věřím tomu, že je to díky tomu, že jsem mu dala příležitost, aby se najedl sám. Zkuste to taky.

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů