Úplatky, pohádky a jiné donucovací prostředky, které dítě k jídlu (NE)donutí a pohádka, která funguje vždycky

Dnes opět o jídle a o tom, jak  zařídit, aby se děti najedly. Chci se s tebou podělit o 5 donucovacích praktik, které nefungují a pohádku, která FUNGUJE VŽDYCKY (i když je pokaždé jiná).

5 donucovacích praktik, které nefungují

Zkus se vcítit do dítěte a vyzkoušet si, jak to asi vidí? Jak by ses u toho cítila ty?

1. Za maminku, za tatínka… A ještě 3, 4, 5 nebo deset lžiček?

Z maminku, za tatínka, za babičku nebo za tetičku? Kolik příbuzných je třeba pozvat ke stolu, aby se dítě najedlo? Toto je technika, která může zabrat opravdu jen několikrát. Nikdy jsem naživo neviděla, že by fungovala. Takže ji ani nezkoušej.

Mnohem funkčnější model je počítání lžiček, které dítě zaručeně otráví, jen vyslovíš: „Ještě 3 (5 nebo 10) lžičky a pak už můžeš jít.“ Je jedno kolik. Pořád je to nátlak. A nátlaku je třeba se postavit nebo utéct.

Kdo uteče vyhraje a tak je na místě vymyslet, jak se z toho vyvléct. Nemluvící dítě může jídlo prskat, mluvící křičí „Neceeee!“ a předškolák „ošulí“ počítání. Čím starší dítě, tím víc ho to vytočí. Tohle prostě nefunguje. Teda nefunguje to na to, jak se dítě dobře nají. Ale na to ho pěkně naštvat, to funguje skvěle.

Představ si, že sedíš v restauraci na večeři. Dnes jsi měla velkou snídani, obrovský oběd a k večeři jdeš jen tak poloprázdná. Dáš si jídlo, ale nedojíš ho. Přijde k tobě číšník a říká: „Vy to nedojíte? Vám to snad nechutná? A nechtěla byste si dát alespoň posledních 5 lžiček? No přece to nevyhodíme, když se s tím ten kuchař tak nadřel. A hlavně, když jste si to zaplatila!“

Z tohoto pohledu to vypadá trošku jinak, že? Jasně, i já jsem se přistihla, že to dělám. Vždyť toho dneska moc nesnědl. Mohl by si dát aspoň pár lžiček. Zkouším nabízet nechce. Přemlouvám: „Je v tom hrášek! Ten máš přece rád!“ Nechce. Když to zkouším potřetí, křičí na mě „NE!“ A teprve pak si uvědomím, že to dělám. Stop. Už ne, nech to na něm přece!

2. Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!

Maminka: „Jídlo! Jde se papat!“

Prcek: Běžím za mámou. S mámou je vždycky zábava!

Maminka: „Dej si rýži!“

Prcek: Rýži? Já nechci rýži. Mám dnes chuť na brambory.

Maminka: „No tak, aspoň trochu.“

Prcek: Ale já chci brambory.

Maminka: „Chceš čokoládu?“

Prcek: Cože? Čokoládu? No jasně, že chci čokoládu. Sice nechápu, proč mi ji teď nabízí, když říkala něco o rýži. A hlavně tu žádnou čokoládu nevidím. Ale jo, čokoládu si dám.

Maminka: „Tak nejdřív sněz rýži a pak bude čokoláda!“

Prcek (Naprosté zmatení. Dítě nechápe, co se děje.):  Proč mi říká, že mi dá čokoládu, když mi ji nechce dát? Já chci čokoládu!

Maminka: „Bude, ale nejdřív dojíš oběd! Chceš čokoládu, tak to dojez!“

Prcek: Čokoládůůůůůůů.

Nejlepší cesta do pekel. Možná funkční model, který se zaručeně otočí proti rodiči. Několikrát jsem byla svědkem praktikování této metody na různých dětech a vždycky to vyvolalo spoustu emocí. Nejprve zmatení, pak smutek, pak vztek a nakonec přišel samozřejmě pláč. Málokdy došlo na klidné jídlo.

3. Sliby chyby

Maminka: „Mám pro tebe mňam mňam papání!“

Prcek: Co to ta maminka má?

Maminka: „Mám pro tebe kašičku, je moc dobrá!“

Prcek: Aha, lžička. Chci si vzít tu lžičku.

Maminka: „Ty bys mi chtěl pomáhat? Ne ne ne. Otevři pusinku.“

Prcek: Nechci otevřít pusinku, chci tu lžičku. Dej mi ji!

Maminka: „Ham!“ a nečekaně strčí lžičku dítěti do pusy. Má radost. Jak to ochutná, určitě bude chtít jíst dál. „To je dobrota, že? To se to mámě dneska povedlo!“

Prcek: Blee, co to je? Vypadá to stejně jako včera, ale nechutná to jako včera. Neee, už mi to klouže do krku. Není to mňam mňam, jak maminka říkala. Proč říká, že je to mňam, když to není vůbec dobré. A vůbec, já teď stejně nemám hlad. Chci si hrát s tou lžičkou. Tak dá mi ji nebo ne?

Já radši ochutnávám sama a rozhodnu se, jestli mi to chutná nebo ne. Jak to máš ty? A jak to má tvůj prcek? A taky mě u toho napadá, že to moc nepomůže budovat vzájemnou důvěru. Protože to vlastně vypadá, že mu lžu, když mu říkám něco, co si vzápětí ověří samo a má to jinak.

4. Hry a pohádky

Maminka: „Vláček nám dnes přiveze polívečku!“

Prcek: Vláček! Vláček!

Maminka: „Výborná polívečka. Mňam!“ Maminka se snaží lžičku vpravit do pusy.

Prcek: Šššššš, húúúúúú! Kde je ten vlak?

Maminka: „Ham. Otevři pusinku.“

Prcek: Aha, to jako ta lžička je vlak? Super! Dej mi ji mami, já s ním pojedu. Nebo mi dej ten talíř. Ukaž, vezmu si ho sám a udělám z něj loďku.

Maminka: „Nééééé, sakra, už je to všechno na zemi! Podívej se, cos to udělal!“

Prcek: Já jsem chtěl tu loďku! Loďka se potopila! Hurá! Mami, proč křičíš? Ty už si nechceš hrát?

Totéž se dá napsat i o letadle nebo jiném dopravní prostředku nebo jakékoliv hře při jídle. Já osobně jsem se bála, kdy přijde na to, že budu muset tyto hry a pohádky vymýšlet. Nakonec jsem se i já pohádek dočkala (viz pohádka závěrem).

5. Jiné donucovací prostředky

Tady se mi ani nechce psát příklad, protože to není nic hezkého. Jakýkoliv nátlak, vyhrožování, strach na straně dítěte, nucení k dojezení a další donucovací prostředky jsou prostě funkční jen kvůli zneužití pozice moci rodičem nebo jinou dospělou osobou.

Dítě jí ze strachu z výhružek, trestu nebo protože chce udělat rodiči radost. Jsem zásadně proti tomu, aby se používaly. Mohou způsobit dítěti traumata, která se ve výsledku nemusí vůbec týkat jídla. Nebo se později mohou projevit jako poruchy v jídle psychického původu. Není lepší, když se děti prostě nají samy?

Tak jak?

Přečetla sis co nefunguje a přistihla ses, že to někdy děláš? Funguje vám to? Ne? Nevadí. Není třeba se obviňovat ani kritizovat. Je to v pořádku. Je skvělé o tom vědět. Uvědomit si to. A když už víš, že to dělat nemusíš, protože to nefunguje, můžeš to začít dělat jinak. A to tak, aby to vyhovovalo vám oběma.

Pohádka, která FUNGUJE VŽDYCKY

Proč si dospělí myslí, že vědí líp kolik a co má dítě jíst? Proč děti prostě nenecháme, ať poslouchají svoje vlastní tělo, svůj hlad nebo nehlad, svoje chutě a potřeby?

Protože to dítě to prostě nemůže vědět, že? Ale může. A ví. Vnímá svoje tělo a své potřeby mnohem intenzivněji než my dospělí. A když ho necháme, ať se tím i řídí, máme vyhráno. Oba jsme spokojení.

Jíst je jednou ze základních potřeb. Dítě nemá důvod jídlo odmítat. Nemá důvod hladovět ani si nijak jinak ubližovat. Jedná prostě podle svých potřeb. Ale to pouze pokud mu dáme prostor.

Když toho prcka necháme, ať se nají sám. Když se sám rozhodne kdy, co a kolik toho sní. I vypije. Rodič musí zajistit pouze přísun jídla. Nabídnout. A zbytek už je na dítěti.

A abych nezapomněla…

Jaká je ta pohádka, které vždycky funguje? Ta, co si vymyslí samo dítě!

Musím říct, že mě to hodně překvapilo, když se to stalo poprvé asi když bylo synovi 22 měsíců. Jedli jsme zrovna rýžové nudle. Začal jednu pomalu zvedat a říkal: „Babr! Babr!“ a dělal zvuk bagru. Příště už mi vysvětloval, jak bagr zvedá hlínu a přehazuje ji na sklápěčku.

Jasně, došlo i na vlak! 🙂 Další byla tramvaj z malých banánů, která jezdila po stole. Někdy bylo potřeba sem tam ke stolu vzít i nějaká auta nebo krtka a jeho kamarády, aby se taky najedly a napily.

Je mi jasné, že ty pohádky už tam byly mnohem dřív, jen je ještě neuměl tak hezky povyprávět. Sice jsem se jich obávala, ale teď si pohádky u jídla moc ráda poslechnu.

 

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Není nad to, když si každý všímá svého jídla!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů