maminka Olga a prckové Kuba (3,5 roku) a Sam (1,5 roku)

"Na BLW je skvělé, že od začátku stolujeme všichni společně. Jídlo pro mě není jen příjem živin a kalorií, abych mohla fungovat, ale společenská událost," říká maminka Olga, i když začátky nebyly snadné: "Nijak jsem to tehdy neřešila a počítala, že do 6. měsíce času dost. Pak mě na 4 měsíční prohlídce šokovala lékařka vyjádřením, že Kuba je velký a měli bychom začít s příkrmy."

Olga Pincová

Proč jsi se rozhodla pro metodu BLW?

První zamyšlení nad dětským jídlem přišlo trochu překvapivě už v těhotenství, kdy jsem dostala knížku, ve které Američanka popisovala svůj život v Paříži a rozdíly mezi francouzským a americkým přístupem k jídlu, těhotenství a celkově k životu. To mě inspirovalo, abych si překladačem nechala přeložit dotaz “kdy začít s příkrmy a jak” do francouzštiny a porovnala francouzský a český přístup. Výsledek mě dost šokoval. Žádné tabulky věku a váhy jako u nás. Francouzské dítě je připravené na příkrmy, když ho jídlo začne zajímat a chce ochutnat.

Nijak dál jsem to tehdy neřešila a počítala, že do 6. měsíce času dost. Pak mě na 4 měsíční prohlídce šokovala lékařka vyjádřením, že Kuba je velký a měli bychom začít s příkrmy. Což vůbec nezapadalo do mého přesvědčení o 6 měsících výlučného kojení. Kuba ani nevykazoval známky připravenosti na příkrm podle francouzských definic, které jsem našla dříve.

Nastalo tedy druhé kolo velkého googlení. Světová zdravotnická organizace i česká Laktační liga doporučovaly 6 měsíců plné kojení. Pak jsem narazila na jakýsi článek o BLW. Což se mi tehdy jevilo jako cesta. Mohla bych s klidným svědomím říct, že jsme s příkrmy začali, přesto by měl Kuba mrkev spíše na hraní, než na cokoli jiného.

Bylo ale potřeba sehnat více informací. Bohužel Tvůj krásný blog v té době ještě neexistoval. Sehnala jsem knihu “Vím, co mi chutná” a po jejím přečtení mi bylo jasné, že BLW je pro nás ta pravá cesta.

S Kubou se nám BLW osvědčilo tak skvěle, že u Sama jsme ani nepřemýšleli o jiném přístupu.

Měla jsi z něčeho obavy nebo jsi se na první jídlo svého prcka těšila?

Obavy jsem měla a velké – především z dušení. “Česká tradice” je narvat dítě do autosedačky, aby mu gravitace pomohla polykat, a cpát do něj cosi lžičkou. Takže mě několik “služebně starších” maminek varovalo, že jim se už dítě kaší dusilo, tudíž když náš prcek dostane celý kus, zcela jistě se udusí.

Naštěstí jsme měli dost informací o dávicím reflexu a znali rozdíl mezi dušením a dávením. Navíc jsme se rozhodli využít gravitaci jako pomocníka, takže dokud Kuba neseděl, jedl vleže na bříšku.

I tak jsme první jídla raději dávali, když jsme byli s mužem doma oba.

Co ti nejvíc pomohlo, když jste s příkrmy začínali?

Určitě teoretická příprava. Znát rozdíl mezi dušením a dávením, znalost první pomoci. A pak taky víra ve schopnosti dítěte, které jsou mnohem větší, než si vůbec dokážeme představit.

Často jsem “vzpomínala” na prapraprapra…babičku v pravěké jeskyni. Jak asi ona přikrmovala děti? Pomohlo mě to trochu vrátit na zem, co se týče toho, na co jsou naše těla stavěna. Myslím, že my-moderní lidé spoustu věcí moc řešíme. Tak i na něco tak přirozeného jako je jídlo, máme mraky knih s neuvěřitelnou spoustou pouček, tabulek a doporučení. Místo toho, abychom si sedli a vnímali své děti, raději googlíme…

A potom nám hodně pomohlo dostatečně připravené prostředí, aby nás zbytečně nestresoval vznikající nepořádek. V pronajatém bytě jsme měli koberec, který byl velmi náročný na údržbu, tak jsme koupili pod stůl a okolí ještě jeden, dočasný. Tím, že nám mohlo být jedno, kolik jídla spadne na zem, mohli jsme se v klidu soustředit na jídlo.

Co jsi nejvíc řešila? Nebo s čím sis nevěděla rady?

Nejsložitější bylo asi uvědomit si vhodnou a bezpečnou polohu na jídlo, dokud Kuba ještě neseděl. Pro něj bylo zcela přirozené jíst na bříšku, já jsem si to musela uvědomit.

Sama nedokážu strávit lepek tak největší problém nakonec nebylo “jak” přikrmovat, ale kdy vystavit tělíčko alergenům. Pokud se člověk nespokojí s první informací na letáku u lékaře, který je sponzorován výrobci příkrmů, dočte se i věci, které staví “oficiální doporučení” do zcela jiného světla. Nejtěžší pak tedy bylo najít něco jako “výživový směr”, který mi dává smysl.

Co tě na BLW bavilo? Co na tom je skvělé?

Na BLW je skvělé, že od začátku stolujeme všichni společně. Jídlo pro mě není jen příjem živin a kalorií, abych mohla fungovat, ale společenská událost. Jídelní stůl je místem setkání a povídání, sdílení nejen jídla, ale i zážitků. A děti u toho byly od prvopočátku s námi.

Co si budeme nalhávat, děti se nejvíce učí nápodobou rodičů. A krásné bylo pozorovat, jak kluci chtějí jíst stejně jako rodiče a snaží se nás napodobit. A jakou mají radost z každého úspěchu.

Dalším skvělým vedlejším efektem BLW u nás je, že si kluci hodně udrželi kontakt se svým tělem a vnímání jeho potřeb. Naše domácí pravidlo je, že rodiče rozhodují o tom, co děti dostanou na talíř, děti rozhodují o tom, kolik čeho z nabídky sní. Nikdy nebyli do jídla nuceni, takže když si jen zobli a šli od stolu, bylo to jejich rozhodnutí a my ho respektovali. Ve všech případech, co si pamatuji, takovéto zobání signalizovalo, že se blíží nějaký trávicí problém, který se zatím nijak neprojevoval.

Funguje to? Zvládne to dítě úplně samo už od 6 měsíců?

Záleží, co kdo očekává. Jestli někdo počítá s tím, že v 8 měsících už příkrmy nahradí jedno kojení, tak nevím. Naše nastavení a přístup by se dal shrnout takto: kluci vědí, kolik potřebují mateřského mléka a kolik pevného jídla. A s tímto nastavením to kluci zvládli od začátku naprosto sami.

Kdy začalo/i opravdu jíst, nejen ochutnávat a jak to ovlivnilo kojení?

Oba kluci spíše ochutnávali zhruba do roka. Bylo krásné pozorovat, jak si oni i jejich těla postupně zvykají na nové chutě a možnosti. Stejně jako jsem nikdy neřešila, kolik toho snědí, neřešila jsem, jak často se kojí a kolik toho vypijí. Oni znají svá bříška nejlépe. A vzhledem k tomu, že rostli jako z vody a prospívali bez problémů, nebyl důvod to řešit. Takže vlastně ani nevím, jak jídlo ovlivnilo kojení.

Je něco, na co se nedá připravit? Něco, co tě zaskočilo nebo tě dokonce štvalo?

Napadá mě, že se asi nedá připravit na všechny reakce okolí. Ty, především ty negativní, mohou být velmi pestré. Mně v paměti utkvěly tři, které jsem nečekala. Nejdříve známá, která přikrmovala lžičkou, mě strašila, že se Kuba rozhodně udusí, protože její dítě se dusilo i přesnídávkou ze lžičky při krmení v autosedačce.

Druhé bylo obvinění, že praktikujeme volnou výchovu bez pravidel, Kuba se nenaučí stolovat a bude si s jídlem jen hrát a že ho vlastně vůbec nevychováváme.

A třetí nezapomenutelná reakce byla babička, která odešla od stolu se slovy, že na to nemá nervy. Což mě sice v tu chvíli překvapilo a asi i naštvalo, ale zpětně musím říct, že to vlastně byla fajn reakce. Žádné vytváření nátlaku nebo obviňování, že to děláme špatně. Jen respekt k našemu přístupu a svým nervům. Zpětně klobouk dolů.

Kolik jim je teď a jací jsou jedlíci? Myslíš, že způsob podávání prvního jídla na to měl vliv?

Kubovi je 3,5 roku a je to kluk, se kterým se dá jít v klidu do restaurace. Dokáže si vybrat, říct, co mu chutná, umí se najíst a umí stolovat.

Stále platí, že my vytváříme “shortlist”, ze kterého si on vybere, co a kolik sní. Takže jestliže máme k jídlu zeleninu, maso a rýži, nikdo ho nenutí, aby jedl i to, co mu právě teď nechutná. Zároveň ví, že když se nenají, bude mít hlad.

Samovi je rok a půl a je to taky spořádaný knedlík. Tedy v rámci toho, že je stále kojený. Takže on si to jídlo ještě dost prokládá mlékem.

Myslím, že i díky BLW mají naši kluci rádi experimenty v jídle. Nezažili nátlak a tak se z jídla nestal nástroj mocenských her. Takové to “chacha, máma mě naštvala, tak já teď budu dělat drahoty, jen ať se trochu snaží a přemlouvá”.

Díky tomu, že kluci jedli od začátku sami, mají hodně hluboce zakořeněné pravidlo “jíme-sedíme”. Jestli u dětí něco nesnáším, tak je to jezení za chůze, při hře, u televize nebo dokonce maminka se lžičkou honící dítě v dětském koutku. Tyhle děti nemají šanci vědět, co vlastně jedí ani jestli ještě mají hlad. A tyto maminky pak pronáší na adresu našich kluků “Podívej, jak ten chlapeček hezky papá.”

Tohle se mi potvrdilo i teď naposledy v Řecku. Zatímco my jsme si v klidu užívali luxusních hodů v hotelovém komplexu a chodili jsme s Kubou ochutnávat všemožné řecké speciality z prohýbajících se bufetových stolů, vídali jsme rodiče, jak se snaží u tabletu dostat do dítěte aspoň trochu špaget s rajčatovou omáčkou než skončí pohádka, a rychle hodit něco do sebe.

Hotel měl dokonce i malé bufetové stoly, aby se děti mohly obsloužit samy. Bohužel i zde byla televize a děti tak jedly hypnotizované obrazovkou, nikoli výkony kuchaře. Byla jsem ráda, že Kuba obhlédl dětský bufetový stůl a usoudil, že dospělí mají zajímavější nabídku.

Doporučila bys ostatním maminkám, ať nechají své prcky, ať se nají sami?

Jsem si poměrně jistá, že BLW je vhodné pro všechny děti. Nejsem si jistá, jestli je vhodné pro všechny maminky. Mám kamarádky, které své jídlo zhltnou za chůze a k něčemu podobnému vedou i své děti. Ty by BLW asi nezvládly, protože děti potřebují k jídlu klid a čas. Obzvlášť, když jedí samy.

Jiné maminky jsou zase extrémně háklivé na pořádek a co si budeme nalhávat, když děti jedí samy, znamená to, že bude následovat úklid.

Kdo ale chce své děti naučit stolovat, nejen bezmyšlenkovitě přijímat kalorie, je to určitě nejlepší cesta.

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů