maminka Iva a prckové Lada, Tomík a Anetka

"Až u třetího dítka jsme to s jídlem vzali za správný konec."

Iva Jančíková

Co ti nejvíc pomohlo, když jste s příkrmy začínali?

Zkušenosti a respekt k tomu, že je dobré dávat sezónní zeleninu a ovoce. Ulehčit si situaci s vařením tak, že i zbytek rodiny jí stejnou zeleninu jako prcek, jen ji má jinak dochucenou nebo vylepšenou.

Jak jsi uvažovala, když se blížil čas příkrmů? Proč jsi se rozhodla pro metodu BLW?

Při prvním dítku jsem to moc neřešila, malá plakala, že jí nestačilo mateřské mléko, tak jsme zároveň začínali i se sunarem. Ze začátku jsem příkrmy málo rozmixovala, resp. jsem je jen rozňahňala vidličkou a to nestačilo. Lada to nechtěla vůbec jíst, plivala to. Postupně jsme přišli na to, že bude potřeba opravdu dobře rozmixovat a krmit lžičkou. Jak je dítko zvídavé, chtěla lžičku držet sama, takže jsme postupně přecházeli na samostatnost.

Podle čeho jsi se rozhodla, jestli krmit lžičkou nebo nechat děti, ať se krmí rukama?

Naučila se jíst lžičkou, ale musím podotknout, že po ní byla extrémní spoušť – jídlo bylo i hrou a malbou na stůl. Po pravdě řečeno, rukama se u nás moc nejí a tedy i děti se učily od začátku používat lžičku. Do rukou si vezmou ovšem nakrájená jablka, mrkev nebo jednoduše zeleninu, kterou mají tzv. na zobání mezi hlavními jídly.

Měla jsi z něčeho obavy nebo jsi se na první jídlo svého prcka těšila?

U prvního dítka jsme měli obav spoustu – jestli třeba jídlo není moc horké, jestli to bude jíst (to často nejedla), jestli nepředbíháme a zvládne to strávit.

U druhého dítka jsme to moc neřešili z časových důvodů a ubírali se cestou kupovaných příkrmů.

U třetího jsme už byli poučení a díky bedýnkování jsme byli zásobovaní kvalitními surovinami. Jednoduše si vše připravit a zorganizovat také zabere trochu času, proto jsem měla dojem, že až u třetího dítka jsme to s jídlem vzali za správný konec.

Co jsi nejvíc řešila? Nebo s čím sis nevěděla rady?

Nejdřív jsem nevěděla, co vařit, jak to připravit, aby dítko jedlo, ale postupem času jsem se k tomu dopracovala. Pomohla diskuse s kamarádkami a rady okolí, z toho jsem si udělala představu, jak to chci u nás.

Co tě na BLW bavilo? Co na tom je skvělé?

Vzhledem k počtu dětí u nás a náročnosti programu, snažím se maximálně děti vést k samostatnosti. Občas to překvapí, co zvládne malé dítko samo. Uvědomila jsem si také, že dítě jí s chutí, když má hlad. Když „zaškodí“ někdo se sladkostí před obědem, je mi jasné, že moje snažení s vařením je zbytečné, dítě musí mít trochu hlad, aby jedlo. Alespoň u nás to tak je, že návštěvy babiček před obědem nejsou na místě, pokud chci, aby děti něco snědly.

Funguje to? Zvládne to dítě úplně samo už od 6 měsíců?

To si teď ověříme na čtvrtém dítku, které čekáme. Nevím přesně, kdy děti začaly jíst samostatně, takže tady s měsíci a úplnou samostatností si nejsem jistá. Ze začátku jedly samostatně jen, když bylo dost času na následný úklid, pokud byl naplánovaný výlet nebo cokoli jiného, pak jsem krmila já, aby nebylo tolik jídla napatlaného kolem stolu. Bylo to spíš o seznamování se s jídlem.

Kdy začaly opravdu jíst, nejen ochutnávat a jak to ovlivnilo kojení?

To jsem si asi měla psát deník, abych dokázala přesně odpovědět. U prvních dvou dětí jsem kojila jen půl roku a pak přirozeně přešla na běžnou stravu. U třetího jsem kojila do 4 let, ale samozřejmě plné kojení bylo tak těch 6 měsíců. Tuším, že kolem 1 roku děti začaly opravdu jíst a to i samostatně z mističky, ale je fakt, že jsem si to nikde nezaznamenávala, takže spíš matně vzpomínám, kdy to přesně nastalo.

Je něco, na co se nedá připravit? Něco, co tě zaskočilo nebo tě dokonce štvalo?

Každé dítě je jiné, těžko se dá předvídat nebo se připravit předem. Děti je potřeba respektovat a uvědomit si, že když zrovna nejedí, může to mít jiné důvody – třeba se jich chytá nějaká viróza a menší dávkou jídla se jí vyhnou nebo jim někdo dal bombónek a tím způsobil, že nemají hlad.

Vždycky mě štvaly a štvou rady typu: Měla bys dávat víc toho a toho. Měla bys dělat tohle, dávej dětem tohle. Děti potřebují cukr! Pečeš jim vůbec? apod.To jsou rady mých rodičů, kdy jsem při návštěvě doslova bombardována informacemi, co bych měla dělat jinak a tedy podle nich lépe.

Kolik jim je teď a jací jsou jedlíci? Myslíš, že způsob podávání prvního jídla na to měl vliv?

Asi měl vliv příkrmů na začátku, holky vyrostly na domácí zelenině od začátku a jedí dobře všechno – od salátu, přes okurky, rajčata po ovoce a „zdravé pokrmy“. U Tomíka jsme dávali kupované příkrmy a ten se zeleninou moc nekamarádí, je na mně ty vitamínky správně zamaskovat, aby mu to chutnalo.

Zaměřila jsem se na to i v e-booku: Jak naučit děti jíst zeleninu. Je to postupné učení a poznávání nových chutí. Možná je to u něj dané i nějak geneticky, že mu zkrátka víc chutnají moučníky než maso a zelenina. Děti jsou už školou povinné a ta nejmladší předškolní. Jedí dobře, když se jídlo povede chuťově a jsou už ode mě zvyklé na zeleninové experimenty – bodují karbanátky z celeru, čočky, řepy, zachutnaly i bábovky z mrkve, cukety, dýně, husté polévky, kam se schová veškerá kořenová zelenina, pomazánky, které jsou schované pod plátkem šunky a vypadají jako sváteční chlebíček.

Je potřeba si s jídlem trochu občas pohrát, aby to děti pěkně snědly. Jsme zaměřeni na kvalitu surovin a ta je pro nás určující. Nejíme jídla připravená z polotovarů, nekupujeme sladkosti a při výběru potravin vybírám ty, co mají jednoduché složení, které pochopím bez vysoké chemické.

Doporučila bys ostatním maminkám, ať nechají své prcky, ať se nají sami?

Ano, děti mají radost z každého úspěchu a najíst se samostatně je velký úspěch s odměnou v podobě plného bříška. Doporučila bych tady chválit, chválit a chválit, pak dítě zvládne i samostatně po sobě uklidit, utřít popatlaný stůl, židličku a bere to jako hru. Rodič však musí často překonávat sám sebe, aby zbytečně neradil nebo nezuřil, když to není podle jeho představ. Je dobré mít navařeno víc, když se jídlo celé ocitne na zemi.

 

foto: osobní archiv Ivy Jančíkové

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů