Krizovka s tchyní a jak ji využít

Nedávno jsem zažila krizovou situaci s tchyní. Byla to síla. Emoce lítaly všude kolem. Nakonec to dopadlo velmi překvapivě. Navíc z toho něco můžete mít i vy. Čtěte až do konce.

Felix vypadl z kočárku. Ne! Jak se to mohlo stát?!? Neutěšitelně pláče, snad je v pořádku. Rychle po něm přejíždím očima, nevidím žádnou bouli ani krev.

Já i moje tchyně jsme za jedno v tom, že je třeba se nejprve postarat o dítě. Dáváme mu dost času, aby se utišil v mém náručí. Zraněný není, ale je v šoku. Pomaličku se zklidňuje, říká mi, co se stalo a povídáme si o tom. Už je mu líp.

Za chvíli musíme někam odjet autem. Dávám ho do sedačky a vracím se k tchyni.

Teď to bouchne

Hned se do sebe pouštíme. Ne, nepadají žádné nadávky ani silná slova. Ale i tak je to nepříjemné. Obě jsme naštvané a vzájemně se obviňujeme. Je to náš první větší otevřený konflikt.

Připadá mi, že se najednou zastavil čas. Jako bych z těch emocí vyskočila. Chci to zastavit. Dochází mi, že tchyně je taky v šoku. Musím ji uklidnit, napadá mě. A najednou se slyším, jak říkám: „nezlobím se na vás, taky se na mě nezlobte, buďme rády, že je v pořádku…“ 

Loučíme se. Tchyně otřesená, Felix zamlklý doznívajícím šokem, a já doufám, že je v pořádku. A taky přemýšlím na tím, proč se nám to stalo.

Vše se děje z nějakého důvodu. Jakákoli situace, hlavně ta nepříjemná, je signál, díky kterému si máme něco uvědomit, něco se naučit. Co to je tentokrát?

Už vím proč

Je 6:00 ráno druhý den a já se probouzím a už nemůžu usnout. Zase se mi to přehrává v hlavě. Dochází mi, že si to s manželovou maminkou vlastně hrozně komplikujeme.

Lpíme na nějakých věcech (hlavně já), stojíme si tvrdohlavě za svým (na střídačku podle situace), nebo se naopak snažíme vyjít si za každou cenu vstříc (hlavně tchyně, je to totiž hrozně hodná). Máme nějaká očekávání, ale nemluvíme o nich. Točíme se v kruhu. AHA!

Je to tak zbytečné. Nechci to tak! Ona je 3. nejdůležitější člověk v životě mého syna a já chci, abychom spolu vycházely, ale ne na úkor jedné z nás. Chci s ní být prostě v pohodě. Chci se s ní cítit dobře. Mám ji ráda. No jo, vždyť já ji mám vlastně ráda!

Musím jí to říct

Dám jí dárek, ve kterém jí to řeknu, teda napíšu. Proč? Protože když jsem se ji párkrát pokusila pochválit osobně, nebyla pochvala z její strany přijata. Ona je totiž příliš skromná a taky vše co dělá, bere jako samozřejmost. Ale pro mě to samozřejmost není. Tak doufám, že když jí to napíšu, budou mít moje slova větší váhu a třeba mi je i uvěří.

Daruji jí zápisník, ve kterém se jí svěřím se vším, co si o ní myslím. V dobrém. Všechny ty hezké věci, které pro mě udělala a o kterých možná ani neví, že jsem jí za ně vděčná. Chci jí říct, co se mi na ní líbí a co bych jí přála.

Je to moc? Možná, ale já prostě cítím, že to chci udělat.

Vyrobím to

Beru si malý sešit a jdu psát. Nevypadá to ale moc hezky. A tak usedám k počítači a několik nocí vytvářím grafiku zápisníku. Nazvala jsem ho 20 věcí o naší babičce. Slovo „tchyně“ není moc hezké a má takový negativní nádech, tak jsem se mu, myslím, elegantně vyhnula. A pak ho nechám vytisknout.

Těch 20 věcí je vlastně 20 vět, nadpisů jednotlivých stránek, které mě povedou, až budu zápisník ručně dopisovat a vyplňovat. 

To zní jako dobrý plán. Jen nevím, jestli to zvládnu. Trvá mi to nekonečně dlouho. Ale moc mě ta tvorba baví.

A je hotovo!

Nemůžu tomu uvěřit. Mám z tohoto dárku obrovskou radost! Budu darovat sebe, své osobní emoce a pocity tím, že napíšu, co cítím. Bude to vypadat takto…

Budu darovat emoce, ne věc.

Od chvíle, kdy jsem tento dárek vymyslela, mi to nedalo spát. Hřálo mě jen pomyšlení na to, jak krásný dárek to bude. A teď, když už ho mám v ruce, tak úplně hořím nadšením.

Ještě větší zábava je ho vyplňovat. Vybavují se mi chvíle, které jsme spolu trávily. Chvíle, kdy nám spolu bylo dobře. Vybavuje se mi, co jí sluší a co se mi na ní líbí. Máme spolu spoustu hezkých vzpomínek, dokonce víc, než jsem čekala. Chci je připomenout i jí. Moc se těším, až budu u toho, jak si bude 20 věcí o sobě číst.

Celé to jde zlehka, až na pár bodů, u kterých jsem se najednou zasekla. Nakonec se mi ale daří celý zápisník vyplnit. Nemusí být přece na každé stránce román.

Tchyni bych to asi nedala, ale mamince jo

Protože během tvoření mě napadlo, že by bylo krásné, kdyby mohly podobný dárek darovat i jiné ženy svým tchyním. Svěřila jsem se s tím kamarádce a ta mi řekla: „Tchyni bych to asi nedala, ale mamince jo.“ A vzhledem k tomu, že název je 20 věcí o naší babičce, tak proč ne.

Až doma mě to dostalo. Bylo mi smutno. Já už maminku totiž nemám. Už je to dlouho, ale pořád mi chybí. A chybí mi ještě víc od chvíle, kdy se mi narodil Felix. Když vidím, jak roste a ona u toho není. A i teď, když toto píšu, tak mi tečou slzy. Je toho tolik, co bych jí chtěla říct, ale už nemůžu.

Pokud tu příležitost ještě máte, nepromarněte ji

Píšu to proto, že těch příležitostí říkat hezké věci a mluvit o svých emocích je málo, jestli vůbec nějaké jsou. A proto si myslím, že darovat je na Vánoce je skvělý způsob, jak udělat ten první krok. Darujme letos emoce, ne věci. Je úplně jedno jak.

Můžete se inspirovat mým zápisníkem nebo dát úplně jiný dárek, jiné gesto, ale se stejnou zprávou: "Mám tě ráda". Nebo to prostě své tchyni nebo mamince řekněte. Někdy stačí málo. Nečekejme, až bude pozdě.

Dárek pro babičku už řešit nemusíte. Vyřešila jsem ho za vás

Ráda se o svůj zápisník podělím. Nemůžu ho dát zdarma vám všem, ale rozhodla jsem se, že ho daruji 3 z vás. Mrkněte na stránku na Prcku, najez se sám na Facebooku, dnes (13. 11. 2019) se tam soutěž objeví.

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů