Jím, medituji a cestuji… vítejte u mě!

Asi před půl rokem jsem si něco uvědomila. Teď už vím spoustu věcí, které se mi moc hodí a moc ráda bych je předala dál. Já když něco skvělého zjistím, objevím, naučím se, tak mám nesnesitelné nutkání mluvit o tom. Předávat ty informace dál. Prostě si to nechci nechat jen pro sebe.

Napadlo mě, že by bylo fajn všechno si to nějak sepsat. Tak já to prostě dělám, furt si něco píšu, abych to náhodou nezapomněla a abych se k tomu mohla v případě potřeby vrátit. No a už toho mám napsáno tolik, že už se k tomu nikdy vrátit asi nestihnu. Tak co s tím?

Začnu psát blog!

To by mohla být dobrá forma předávání informací. Já napíšu, co chci říct, co potřebuji říct, co si myslím, že by se mohlo někomu hodit. A ten, kdo chce poslouchat nebo číst nebo se něco dozvědět, tak se k tomu dostane, protože chce, ne že mu ty informace vnutím. Nemám ráda, když mi někdo nutí nějaké svoje přesvědčení a rady, když já s tím třeba nesouhlasím nebo se mi to nelíbí. Proto to ani dělat nechci.

Super plán, ale kde začít? Ještě když píšu tento článek napadá mě, že to nemůže nikoho zajímat. Na internetu je přece tolik informací, ty moje se v tom už ztratí. Sama sebe jsem přesvědčila tím, že když jsem hledala to, co jsem potřebovala já, tak se mi to najít nepodařilo nebo velice obtížně. Takže rozhodnutí padlo a s tím přirozeně i to, o čem chci psát…

Proč jíst…

Miluju vaření a vychutnávání jídla doma, v restauracích i na cestách. Není tedy možné, abych dělala něco, co se nebude motat kolem jídla. Nejsem food bloger, teda zatím ne a ani to nemám v plánu. Spíš se chci podělit o svoje zkušenosti s vařením. Inspirovat jak a co vařit sobě, ale i malým dětem už od 6 měsíců. Tak, aby to bylo dobré chuťově a dobře jsme se po tom cítili.

Ráda vařím a vymýšlím nová jídla. Někdy dokonce pro samé zkoušení dalších a dalších kombinací zapomenu na některé skvělé a osvědčené recepty. A aby se mi to už nestávalo, začala jsem si jen tak pro sebe recepty fotit a dávat na Instagram (najdete tam pod mým jménem gabriela_hebka). Je to taková má galerie receptů.

Když nevím, co uvařit a nemám chuť vymýšlet něco nového, projedu si svoje fotky. Mrknu, co mám doma k dispozici a hned vím, co bude ten den na oběd nebo na večeři. Už jich tam je hodně přes 300, tak snad poslouží jako inspirace i někomu z vás.

Já sama jsem si prošla dlouhou cestu k opravdu zdravému jídlu s několika zásadními zlomy. Posledním z nich byly synovi alergie, díky nimž jsem opět překopala jídelníček a začala se zaměřovat na veganskou stravu. Proto u mě najdete spoustu inspirace právě na to, jak vařit pro vegany, ale i alergiky.

Jsem propagátorka metody BLW. Jedná se o podávání jídla dětem do ruky a ne lžičkou. Najdete tu tedy i spoustu informací, jak to udělat, aby se i ten tvůj prcek najedl sám. Inspirace, tipy a rady, jak na to a taky vše co jíme najdete na mé Facebook stránce Prcku, najez se sám.

Spousta mých kamarádek zrovna řeší zavádění příkrmů a řešíme spolu, jak začít. Není to jednoduché a zároveň je to hrozně jednoduché, jakmile si tím projdete. Já už jsem si tím prošla a ty první kroky jsem sepsala do eBooku Můj BLW jídelníček. Začalo to jako článek a skončilo jako kniha. Můžeš si ji stáhnout zdarma tady.

Nejsem vegan!

Přestože základ našeho jídelníčku tvoří zelenina, obiloviny, luštěniny a ovoce, nejsme vegani. Doma se stravujeme jako vegani z asi 90%. Po všech různých zdravých směrech a vylučování potravin jsem došla do bodu, kdy je pro mě důležitější JAK jím, než CO jím. Jím to, co mi chutná a co mi dělá radost. Vychutnávám si každé sousto. Když jím, tak jím. Jenom prostě jím, koušu, převaluji jídlo v puse a polykám. Nuda? Neee!

Bez výčitek!

S tímto nastavením jsem spokojená. Doma vaříme a jíme i tak především bez masa, mléčných výrobků, vajec a snažím se i bez cukru, ale ne až zas tak křečovitě. A když mám chuť na maso (to se stává velmi zřídka) nebo na něco sladkého (třeba čokoládu nebo nějakou pořádnou prasárnu jako třeba věneček, no to už se stává trochu častěji), tak si to prostě dám. Bez výčitek a s chutí.

Chci vás inspirovat k tomu, že jíst hlavně rostlinnou stravu je chutné, jednoduché a skvělé, a hlavně to nemusí být tak drahé, jak to zpočátku vypadá. Vařím ze základních surovin, raději v biokvalitě. Ale ani na tom nelpím do důsledku.

Takhle teda jím. A stejně živím i své dítě. A je mi v tom dobře. Už nemám strach, že každé sousto mu může ublížit a že vše musí být jen a jen bio. I tak jíme zdravě. Protože chci, ne protože musím. A v tom je velký rozdíl.

Proč meditovat…

Synovi alergie a další onemocnění mě zahnaly do kouta. Nevěděla jsem, co s tím. Jak mu pomoci, jak mu ulevit od urputného svědění ekzému a taky od příznaků potravinové alergie.

Zároveň jsem u toho sama prožívala moje druhé nejhorší období v životě. Po těch nejkrásnějších prvních měsících jeho života, kdy jsme se se synem seznamovali se mu objevila taková hrozná nemoc. Psychicky mě to rozložilo. Hodně jsem tím trpěla. Dívat se na to, jak moje dítě trpí… to bolí. Moc to bolí.

Proč já? Proč moje dítě?

Pátrala jsem po příčině. Pediatr mi sdělil, že to má přece po otci. Manžel má alergii na pyly, prach a psy a kdovíco ještě. Nechtělo se mi tomu věřit. To je moc jednoduché vysvětlení na tak závažný problém. Vždyť je to rutina, pohoda. Stačí to mazat kortikoidy, zinkovými mastmi, pořádně promazávat, koupat v ovesných vložkách a doufat, že do 3 let z toho vyroste. Takové rady mě neuspokojily. Nechtěla jsem čekat.

Meditace? To není nic pro mě!

Čím zoufalejší jsem byla, tím víc jsem se nořila do studia, kde se sakra ty nemoci berou. A přišla jsem na to! Veškeré nemoci jsou psychosomatického původu. Každá nemoc má svůj význam a je to v podstatě pouze signál k hlubší problematice. Tu musíme hledat u sebe v hlavě nebo hluboko skrytou tam, kam chodí dnes už málo kdo. Tam, pod hrudní kost. Ve svém srdci.

Přečetla jsem snad veškerou dostupnou literaturu na toto téma. Měla jsem perfektně zmáknutou teorii. Už jsem věděla proč, co a jak, ale těch informací bylo tolik, že mě to zahltilo. A v tu chvíli. V tu správnou chvíli, jak už to tak bývá jsem se dostala k meditacím.

Díky meditaci jsem objevila spoustu svých stínů, dokázala jsem je vylovit z hlubin a poprat se s nimi. Byl to někdy boj. Boj, který jsem musela svést sama se sebou. Někdy jsem u toho plakala až to se mnou házelo a nešlo to zastavit. A já jsem to zastavit nechtěla, protože slzy odplaví to špatné, když to necháme jít. A někdy jsem plakala štěstím. Ale vždycky mi pak bylo líp.

Nemoc jako dar

Taková blbost! To jsem si říkala vždycky, když jsem to dřív od někoho slyšela. Ale už tomu rozumím. Nemoc je příležitost. Nemoc je druhá šance. Nemoc je signál. Zastav se a zkus to jinak! A když to udělám, zastavím se, něco změním, něco si to uvědomím a vyčistím ty pavučiny a haldy prachu nahromaděné v mé mysli i na srdci, tak je mi skvěle. Mám radost z toho, že mi nemoc ukázala, co je třeba pořešit. A tak poslouchám své tělo a naslouchám i tomu synovu.

Jo a ten ekzém i alergie jsou pryč. Trvalo to jen pár týdnů. Pak se ekzém ještě asi 3x vrátil. Vykukoval na mě velmi nenápadně. Byla to velice mírná forma, jen lehce zrůžovělá nebo suchá kůže, která syna svědila. Kdyby se nepoškrábal, ani bych si toho nevšimla. Ale když se objevil, byla jsem v klidu. Už jsem věděla proč. Takové připomenutí, abych neusnula na vavřínech a kompletně příčinu ekzému odstranila. Nadobro.

Mám se ráda

Sebeláska je základ. Mě osobně dlouho trvalo zjistit, jak se začít mít ráda. Když nemám ráda sebe, nemůžu mít ráda ostatní. To prostě nejde. A když se mám ráda, učím totéž své dítě. Chci, aby se mělo rádo. Věřím, že se pak nenechá využívat nebo se sebou nedůstojně zacházet. Přeji mu, aby byl žil šťastně. A ukázat mu, že mít se rád je normální a přirozené, je ten nejlepší základ.

Díky meditacím se cítím skvěle. Mám čistou hlavu. Žiju každým okamžikem tak jak chci já. Každý den si užívám naplno.

Proč cestovat?

Protože je to můj největší koníček. Miluju cestování, poznávání nových míst, lidí a kultur. Ochutnávání místních jídel. A zase to jídlo… Ráda se ztrácím v neznámu. Na cestách je mi dobře.

K cestování s dětmi jsem byla trošku skeptická. Nějak jsem si to nedokázala představit. Vždyť už jen když sedím doma, tak je s dítětem všechno jinak. Co teprve někde na opačné straně zeměkoule?

Ale moje touha cestovat mi nedala a zkusila jsem to. Nejprve po Evropě. A víš co? Cestovat s dětmi je naprosto skvělé. Máš další oči, které ti umožňují vidět něco, čeho by sis nikdy nevšimla. Čas plyne jiným tempem. Dítě tě donutí zpomalit a vnímat, co se kolem děje.

Díky!

Děkuji svému synovi, že mi pomohl se probudit. Bolelo to, ale bez toho by to asi nešlo.

Tisíceré díky i tobě, pokud jsi se dočetl/a až sem. Moc si toho vážím. A pokud tě zajímá, co se bude na blogu dít dál, budu ráda, když se budeš vracet a najdeš tu pokaždé nový příběh nebo inspiraci. Potkávat se můžeme i na Facebooku na stránce Prcku, najez se sám. Na Instagramu mě najdeš jako gabriela_hebka.

Těším se na toto moje nové online dobrodružství.

Gabi

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů