Jak vařím jedno jídlo a nají se všichni

Jak uvařit pro prcka a taky se u toho najíst. A navíc hromada praktických tipů.

Je 11:00 zjišťuji, že mám doma jen velmi málo surovin na to, abych něco „pořádného“ uvařila. Z toho, co mám doma, vybírám upečený batát ze včerejška, polníček, půlku malé cukety, 1 mrkev, slunečnicová semínka, pohankové kroupy, citron a půlku cibule.

Když zrovna něco peču v troubě, přihodím tam i batát nebo červenou řepu, a pak už na mě čekají připravené k použití.

Jo, cibule mám i víc, ale cibulačku vařit nechci, i když je u nás velmi oblíbená. Stejně jako mám doma pohodlnou zásobu suchých potravin (těstovin všeho druhu a různých obilovin – pohanka, quinoa, jáhly a rýže, což se hodí právě v situacích jako je tato).

Vypadá to, že se z toho nedá najíst. Hmmm, ale dá. A nakonec toho bude víc, než zvládneme sníst. Jako vždy.

Vařím z toho, co mám

Když mám doma 6měsíčního prcka, postupy vaření je třeba postavit na hlavu, změnit pořadí a vypadá to komplikovaně. Ale není. Je to jednodušší, než jsem si myslela.

Začnu tím, že napařím zeleninu. V tomto případě cuketu a mrkev. Chybou by bylo hodit je společně na pařáček a začít vařit. Pokud to uděláte, může se stát, že mrkev bude moc tvrdá a cuketa úplně na bláto a rozpadne se hned, jak se na ni prcek jen podívá. A to nechceme.

Proto dávám na pařáček nejprve zeleninu, která se vaří nejdéle, tedy mrkev. Nechám ji tam vařit a další měkčí zeleninu (tady cuketu) přidám až na závěr. Díky tomu je vše uvařeno akorát a ve stejnou chvíli.

Batát přidávám na pařáček na poslední minutu, aby se taky ohřál.

Moje tajemství: nevařím sama!

Teď odhalím největší tajemství mého úspěchu v kuchyni. Nevařím sama. Mám jednoho důležitého pomocníka, bez kterého by většina věcí byla rozvařená nebo uškvařená na uhel. Proč?

Protože zapomínám, že něco vařím. Odběhnu k dítěti, jdu na záchod a najednou se stane tolik věcí, že vůbec neslyším bublající jídlo na plotně. A schyluje se ke katastrofě. No to možná ne, ale minimálně to tu bude hrozně smrdět.

A proto používám nejlepší vynález všech dob: minutku.

Jak to vypadá v praxi?

Dám vařit vodu do hrnce i s pařáčkem. Až voda vře, přihodím mrkev. Nastavím minutku na 5-10 minut (podle velikosti kousků).

Jakmile minutka zazvoní, k mrkvi přihodím cuketu na kolečka (široká cca 1 cm) a znovu nastavím minutku na 5-7 minut (to je ideální čas pro cuketu). Když zazvoní minutka podruhé, vše je hotovo.

Další suroviny

Ve stejnou chvíli, kdy dávám do jednoho hrnce vodu s pařáčkem, naliji do jiného hrnce vodu (1,5 hrnku). Až vře, nasypu do ní pohanku (1 hrnek). Pohanka kroupy se vaří 10-15 minut. To je ale náhodička, co?

Další minutku nastavovat nemusím, protože se mi to vaří přibližně stejnou dobu (zelenina celkem 10-17 minut). Takže při druhém zazvonění minutky už je hotové vše najednou!

Střídám nejen různé suroviny, ale i různé úpravy surovin. Pohanka kroupy se po uvaření rozpadá na jednotlivé kuličky-kroupy, naopak lámanka lepí a drží u sebe. Pro mladší děti (8 měsíců) je lepší lámanka, protože je větší pravděpodobnost, že se podaří dostat ji do pusy (i když jí dítě rukama). A navíc se vaří jen 2 minuty.

Pokud si chci dopřát pro sebe nebo pro prcka, kterému už je víc než rok (nebo i klidně dřív), cibuli. Zpěním ji zvlášť na pánvi na ghí (přepuštěné máslo) nebo na oleji.

Pokud mi začne cibule moc rychle hnědnout, naliji do pánve trošku vody. Tím se přestane smažit, ale začne se vařit. Ať už s vodou nebo bez, nejlépe udělaná cibulka podle mě je taková, kterou snadno přepůlím vařečkou (trvá to několik minut, tipuji 5-10, podle síly plamene, velikosti kousků cibule atd.).

Dám to dohromady

Pro 6 měsíčního prcka

Zeleninu z pařáčku vyskládám na stůl nebo na podložku před ním. Zbytečně v této fázi neodvádím pozornost k talíři. Pokud dám jídlo na talíř, počítám s tím, že bude lítat. Jídlo i talíř.

Nebo to můžu vzít z jiného konce: čím dřív zařadím nádobí, tím dřív ho prozkoumá a nebude mít tu potřebu dělat to později. V tomto případě počítám s tím, že se může dítě věnovat víc talíři, než jídlu.

Je jen na mě, jak se rozhodnu a jak to vyhovuje mě. Já jsem se rozhodla začít bez talíře a pak jsme na něj nějak přirozeně přešli, už ani nevím, jak se to stalo.

Když už prcek zvládá zeleninu na sucho, můžete mu uspořádat speciální výzvu a na zeleninu kápnout kvalitní, za studena lisovaný olej (opravdu jen kapičku). Je to pro něj další krok k rozvoji. Porovnává, jak se jídlo chová s a bez oleje. A získá navíc další živiny.

Pro 8-10měsíčního prcka

Proč píšu pro 8-10měsíčního? Protože záleží na každém dítěti, jak rychle se do jídla pouští a jak rychle zvládne pinzetový úchop. Po 2 měsících tréninku už můj syn měl velké kousky zmáknuté a někdy nechtěl jíst. Nevěděla jsem proč.

Zkusila jsem zeleninu nakrájet na trošku menší kusy (viz foto) a pustil se do jídla zase s velkou chutí. Někdy stačí málo.

Pro maminky a prcky od 1 roku

Roční dítě už může jíst v podstatě totéž co maminka. Každý to má zase jinak, a je jen na mě, co chci jíst já a co chci servírovat svému děťátku. Já jsem i nadále málo solila, ale dlouho před prvním rokem jsem už jídlo pepřila a používala i jiné koření.

Dnes mě napadlo, že bych mohla tuto směs ochutit zálivkou jako na salát. Chutnalo to opravdu skvěle. Použila jsem 1 lžíci citronové šťávy, 2-3 lžíce olivového oleje, špetku soli a čerstvě mletého pepře.

Porce na obrázku je porce pro nekojící maminku. Kojící maminka zvládne i 2-3násobné množství. Výdej energie při kojení je opravdu velký.

Taky mě někdy napadlo, že je to možná trochu moc a že to břicho po porodu už by chtělo shodit. Ale když se dobře nenajím, nemám dost živin na předání miminku přes mateřské mléko. V horším případě si začne tělo brát z mých vlastních zásob. A to nechci. A taky nemám dost energie, která mi nevydrží ani do další svačiny.

Pečuji v první řadě o sebe, abych mohla pečovat o své miminko. Obráceně to nefunguje, stejně jako v letadle: „Nejprve nasaďte masku sobě a pak svému dítěti.“ U jídla ti platí stejně. Nejprve dodám energii sobě (pravidelně, vydatně a dobře jím) a pak svému dítěti (kojím). Opravdové jídla si dáváme ideálně společně. :))

Skvělé to je i jen osolené, opepřené a zalité olivovým olejem. Nemám tu žádné čerstvé bylinky, ale kdybych měla, s radostí je tam taky přidám. A slunečnicová semínka udělali z této náhodné směsi surovin opravdovou lahůdku. To křupnutí při každém soustu…

Tady na této fotce je vidět, že to Felix s tím olejem trošku přepískl a tak zelenina pro 6měsíční miminko plave v oleji a navíc na ni vymačkává citron. To bych nedoporučovala.

Zase něco zbylo. Co s tím?

I přesto, že surovin bylo málo, něco zbylo. A to já mám hrozně ráda, když zbyde. Protože to jídlo nikdy nekončí. Každé uvařené jídlo není jen konečný produkt, ale může být i začátek nějakého dalšího jídla. A to mě baví ze dvou důvodů.

Zaprvé mě to nutí být kreativní, improvizovat a využít vše, co jsem uvařila. Zadruhé ušetřím čas u dalšího vaření (část už je uvařená) nebo nemusím vařit vůbec.

Tentokrát zbyla asi jedna porce a tak ji ukládám do skleněné nádoby na později. Na svačinu, večeři nebo oběd druhý den se bude hodit. A jako bonus nemusím vařit, jen to šetrně ohřát.

Pak mi zbyla miska uvařené pohanky. A ta si přímo říká o to stát se druhý den naší snídaní.

Snídani dělat nemusím, už je hotová

Tak to je super zpráva, že? Stačí jen přidat jablíčko a skořici a můžeme se do toho pustit. Někdy ji jíme přímo studenou z lednice, někdy necháme „ohřát“ na pokojovou teplotu (to se stalo tak nějak přirozeně, když na ni k snídani nebyla chuť a přišla na řadu až na svačinku) nebo ji lehce ohřeji.

Pro 8měsíční děťátko přidám jen nakrájené jablíčko, čerstvé nebo pečené. Nebo jablko nastrouhám na pyré nebo najemno, smíchám s pohankou a tím pohanku ochutím i osladím.

Už jsem psala výše, že pohankové kroupy se sypou a nedrží u sebe. Pokud chcete kaši konzistentnější, krémovější, stačí ji rozmixovat, klidně rovnou z jablíčkem. Pro 8měsíční miminko bude určitě lepší rozmixovat nebo použít pohankovou lámanku.

Pro 10měsíční můžu nakrájet jablko na menší kousky a promíchat s pohankou.

Nesladím. Ani cukr, ani žádné jiné náhražky. Není to třeba. Jablko je sladké dost a pokud dítě sladit nenaučím, nebude to potřebovat.

To já jsem mívala velký problém s tím si to neosladit. Ale byla jsem donucena okolnostmi – pořád ode mě chtěl ochutnávat. Když jsem si k tomu přidala lžičku javorového sirupu, hned se vrhl na mou misku. Takže jsem s tím přestala a už taky umím nesladit.

I tak je pro mě cukr velkou drogou a stále ještě nejsem „vyléčená“. Spíš více nebo méně úspěšně abstinuji. Někdy jsem prostě unavená, psychicky i fyzicky. A pak přijde nějaká drobná věc, která mě rozhodí a chvíli na to bych sežrala klidně pytel cukru.

A tak hledám, co bych do sebe nacpala. Je mi líp od té doby, co jsem si dovolila zhřešit. Když si teď dám něco sladkého, nenadávám si a nemám pocit viny. Prostě si to dám. Vím proč a snažím se s tím aktivně pracovat. Je to běh na dlouhou trať, ale jde to.

Dobrou chuť! A jak vaříte vy pro sebe a své prcky?

"Vím, jak správně jíst. Jídlo neřeším, jídlo si vychutnávám. Věřím tomu, že vztah k jídlu si dítě tvoří už od chvíle, kdy začíná ochutnávat opravdové jídlo. Nechávám své dítě, ať se nají samo už od 6. měsíce. Nedělím jídlo na "pro dospělé" a "pro děti". Jídlo je jídlo. Já vařím jedno jídlo, nají se všichni. Každý, jak umí. Žiju život tak, jak chci. Mám ráda cestování, vaření a vychutnávání nejen jídla, ale i života. Každý den. Napsala jsem e-book Prcku najez se sám!, díky kterému bude jídlo s prckem zábava, a také e-book "Můj BLW jídelníček aneb první kroky k opravdovému jídlu metodou BLW pro děti od 6. měsíce" >>, který krok za krokem seznamuje se zaváděním příkrmů tak, jak jsem to dělala já sama. To vše v duchu: rodič se nají vždy, dítě se časem přidá." Více o Gabriele najdete tady. >>
Komentáře
  1. Úžasný článek! ❤️
    Rozhodně se budu inspirovat!

  2. Jana Bínová napsal:

    Skvělý článek! A děkuju za tip s minutkou. Proč jsem na to nepřišla dřív? 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů