Jak poznám, kdy začít s příkrmy?

Už je ten správný čas přejít z mateřského mléka na zeleninu?

Dáváme dítěti prostor k tomu, aby se začalo samo otáčet na bříško, lézt, sedět, mluvit i chodit. Ke všem těmto vývojovým krokům dochází přesně v ten pravý čas. Ve chvíli, kdy je na to připravené.

Dítěti není  třeba dítku pomáhat se postavit a přidržovat ho za ruce, aby se naučilo chodit. Je to naopak nevhodné a může to mít negativní vliv na jeho správný vývoj, na čem se shodují i fyzioterapeuti.

Výhody pro děťátko, když jí samo už jsem tu uváděla. Takže o tom, že je to dobré už teď snad není pochyb. Proč je to tedy u jídla jiné?

Rozdíl je podle mě v tom, že to jídlo musíme připravit a tak často přebíráme kontrolu i nad tím kdy, jak, co a kolik toho bude dítě jíst. A to je škoda.

Nejvhodnější je počkat, až je dítě na jídlo připravené. Jak se to pozná?

  • 1
    Dítě už zvládá jakýkoliv předmět chytit do ruky a dopravit do pusy.
  • 2
    Natahuje se po mém jídle
    Začíná si ho dávat do úst a ochutnává. K tomu mu dávám příležitost, protože u každého jídla je s námi u stolu.
  • 3
    Řekne mi to 🙂
    I když ještě děti v několika měsících nemluví, jsou schopné nám předat spoustu informací. Víme, kdy nejsou spokojené a kdy se jim něco nelíbí. Když něco chtějí, natahují se za tím, dokud to nedostanou. Poslouchejme řeč jejich těla, zvuky i mimiku. Umí toho říct víc, než si dokážeme představit. Stačí chtít rozumět.

Pokud si myslím, že už je čas začít s příkrmy, jídlo mu nabídnu. Když chce, ochutná. Pokud ne, je to v pořádku. Řídím se svým dítětem. Jídlo mu nechci nutit, ale ani ho od jídla držet dál, když už chce jíst.

První „sousto“ mého syna, které neochutnal

Jednou přinesla babička řízky k obědu. Já řízky vůbec nedělám a tak babička chtěla přilepšit svému synovi, který mou stravou očividně trpí. 🙂 Felix byl, jako vždy, s námi u stolu.

V nestřežený okamžik chytil řízek do ručky, kterou pevně sevřel a už si ho cpal do pusinky. Babička byla zděšená a už chtěla dát jakékoliv jídlo z jeho dosahu. Já jsem byla v klidu a hezky se s ním dohodla, že to není to pravé. Řízek mi odevzdal. Já jsem díky tomu věděla, že už je čas začít. Ne s řízky, ale se zeleninou. Od té doby už se u nás řízky neukázali. Mně po nich smutno není.

Jak poznám, že dítě připravené není? 

Někdy si prostě nejsme jisté. A nemůžeme vědět všechno. Někdy nás k některým krokům donutí tlak okolí a pak toho litujeme. A i ty slepé uličky, které vidíme jako chyby jsou dobré. Protože kdybychom nezjistili, jak to nechceme, jak bychom věděli, že ta cesta po které jdeme je ta dobrá?

Co tedy NEJSOU známky připravenosti?

  • Dítě se v noci často budí.
  • Pomalu nebo rychle přibývá.
  • Je fascinováno, když vidí rodiče jíst.
  • Neusne hned po kojení.
  • Chce kojit moc často.
  • Dítě je moc malé nebo moc velké (neodpovídá tabulkám pediatrů).

Jak jste to poznali vy, že je čas začít?

 

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů