Bojím se, že se prcek začne při jídle dusit |VIDEO|

Dost často dostávám dotazy na téma riziko udušení. Až to skoro vypadá, že metoda BLW může dítěti ublížit. A když je dítě krmeno lžičkou je to bezpečné.

Jak je to doopravdy? Co je za tím? A jak to zvládnout? Rozhodla jsem se, že to celé sepíšu, ať se k tomu dostanou i ti, kdo se bojí zeptat. Nebo ti, koho to netrápí, ale mají třeba starostlivé babičky nebo tatínky. Tentokrát jsem přizvala i odborníka na první pomoc, který tě naučí, jak v krizové situaci prckovi pomoct. Věřím, že to nikdo z nás nebude potřebovat. 

„Chci mého prcka nechat, ať se krmí sám. Moc to chci. Vím o všech skvělých výhodách pro něj i pro mě. Mám to nastudované, dokonce už mám i přesný návod v podobě jídelníčku na první měsíc. Ale pořád se mi do toho nechce. Mám strach!

Bojím se, že to nezvládne. Bojím se, že se udusí. A já nebudu vědět, jak mu pomoct. Cítím tu obrovskou zodpovědnost za toho malého tvorečka.“

Je to úplně přirozené. Většinou strach pochází z něčeho neznámého nebo z nedostatku informací. Proto jsem ti tady sepsala trochu teorie, která pomohla mě. Jednou jsem to přečetla a uvěřila. Třeba to pomůže i tobě.

Pokud nestačí jen si o tom číst, mám pro tebe i video přímo od lektorky první pomoci. Naučí tě, co přesně dělat při dušení. Myslím si, že je skvělé vědět, jak na to. I když si samozřejmě všichni přejeme, aby se to nestalo. Je lepší být připravená, než překvapená. Tak jdeme na to.

Rozlišujme mezi dušením a dávením

Dušení není o nic pravděpodobnější u dětí, které se krmí samy než i u těch, které jsou krmeny lžičkou.

Pro dítě je těžší přijít na to, jak se vyhnout dávení, když jsou krmeny lžičkou, než když si dává jídlo do pusy samo. Přirozený obranný mechanizmus funguje tedy pouze tehdy, pokud má dítě jídlo pod kontrolou. Musí se nejprve naučit s jídlem jazykem v puse pohybovat, a to mu může nějakou dobu trvat.

Je třeba odlišit dávení a dušení.

Dávení

Při dávení dítě reaguje (kašle, prská). Znamená to, že to samo řeší a není třeba zasahovat. Při dávení se spustí reflex a zpětný pohyb, který vytlačí sousto od dýchacích cest, pokud je příliš velké na to, aby se dalo spolknout. Dítě otevře ústa a vystrčí jazyk dopředu (viz obrázek). Někdy je v puse vidět kousky jídla, někdy trošku ublinkne.

Dětem, které se samy krmí, to většinou vůbec nevadí a pokračují v jídle dál, jako by se nic nestalo. Tento reflex funguje i u dospělých, ale až úplně vzadu na jazyku. U šestiměsíčního dítěte to není až tak daleko. Takže se reflex spustí dřív a ve chvíli, kdy je kousek jídla dál od dýchacích cest. Proto když se začne dítě takto dávit, zřídkakdy je v nebezpečí udušení.

Postupem času se u dětí spouštěč reflexu posouvá dozadu. Proto děti, které neměly příležitost s jídlem samy experimentovat a byly krmeny lžičkou, mají s kousky jídla vzadu na jazyku většinou problémy častěji.

Když se něco takového stane, počítej do 4. Do té doby si dítě většinou samo poradí.

Dušení

K dušení dochází při úplném zablokování dýchacích cest. Když se to stane, dítě začne automaticky kašlat, aby si je pročistilo. A většinou to zafunguje. Pokud je opravdu zablokování úplné, což je velmi vzácné, dítě není schopné ani kašlat a potřebuje s uvolněním dýchacích cest pomoct.

První pomoc

Co na to říká odborník?

„Nejlepší a nejbezpečnější pro uvolnění dýchacích cest je spontánní kašel,“ radí Lenka Havrdová, DiS., zdravotní sestra a lektorka první pomoci. „Je-li dítě při vědomí a efektivně kašle, nejsou jiné manévry potřebné.“

Při dávení tedy opravdu není třeba zasahovat, dítě to zvládne samo. V případě dušení je dobré uplatnit standardní postup první pomoci u malých dětí. Tedy položit je břichem na své stehno a hlavičku volně přes koleno (z mého pohledu je to jednodušší uchopení pro začátečníky, viz obrázek) nebo mít dítě položené stejným způsobem na jedné ruce (viz video). Bouchnutím do zad v oblasti hrudníku by se mělo sousto uvolnit.

Podívej se ale také na video, kde Lenka názorně ukazuje, jak poskytnout první pomoc nejen miminku při dušení.

Co by mohlo zvýšit pravděpodobnost udušení:
– dítěti podává do úst jídlo někdo jiný
– dítě sedí nakloněné dozadu

Důležité: nikdy nenechávej dítě, které se krmí samo, bez dozoru!

Možná je to zvláštní, ale já jsem z udušení strach neměla. A právě proto jsem to vlastně ani nezařadila, do e-booku zdarma „PŘÍKRMY jinak aneb BLW v praxi„. Byla jsem přesvědčená o tom, že to dítě si přece taky nechce ublížit a je schopné odhadnout, na co má a na co ne. A tak to taky bylo.

Synovi jsem umožnila, aby se krmil sám. Díky tomu měl jídlo pod kontrolou. To mu pomohlo, aby byl v bezpečí.

Zakuckal se za celou dobu u jídla asi tak 4x. V tu chvíli to bylo trošku napínavé, trošku jsem se bála. To je jasné. Ale nikdy to netrvalo déle, než jsem napočítala do 4. Vždycky si s tím poradil. Reflex je reflex.

Naopak mám pocit, že se mnohem častěji zakuckávají děti, které začínají kašičkami, co jsem tedy tak v okolí vypozorovala. Ale možná je to jen můj pocit.

Jaké jsou tvoje zkušenosti? Napiš mi je do komentářů.

Samozřejmě, že se nám stalo, že se syn zakuckal, když u nás byla na obědě babička. Jinak by to ani nešlo, že? Pro babičku to bylo těžké. Cukalo to s ní, ale udržela se. A syn to v pohodě sám zvládl. A hned se cpal dál.

 

 

Děkuji Lence Havrdová, DiS. za spolupráci na tomto článku. Lenka je zdravotní sestra a lektorka první pomoci, která vytvořila online kurz první pomoci. Provází v něm maminky krok za krokem první pomocí u všech závažných i běžných dětských úrazů a stavů. Jsem moc ráda, že souhlasila s mým návrhem zpřístupnit střípek z jejího kurzu zdarma v rámci mého článku. Myslím si, že je důležité, aby maminky věděly, jak mohou svým dětem pomoci. A mám radost, že ti můžu tyto zásadní informace zprostředkovat.

Přeji ti, aby jsi žádný z těchto zásahů nikdy nepotřebovala použít! Ale za sebe musím říct, že poté, co jsem sama jsem prošla kurzem první pomoci, jsem klidnější.

Zdroje: Kniha Vím, co mi chutná. Gill Rapley, online kurz První pomoc pro děti (mamain.czprvnipomocdetem.cz)

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře
  1. Veronika napsal:

    Moc dobrý článek. Díky za něj. E-book jsem ještě nedočetla, ale BLW metodě moc fandím. Částečně zkouším i teď u dcery a brzy se snad ozvu 😉

  2. Michaela napsal:

    My to se synem taky zkousime, ma ukoncenych 5 mesicu ale uz se nam sape do talire a natahuje po sklenickach tak mu obcas dam kousek ovoce ci zeleniny. Dneska se mu zasekl docela velky kousek okurky v krku, musim rict ze jsem zazila opravdu krusne chvile kdyz jsme to z nej bouchali ven. S mekcimi potravinami (napriklad meloun) si poradi krasne. Ale ten jeho vydesenej vyraz a uporna snaha to vykuckat ven me jeste par dni strasit bude..

    • Gabriela Hebká napsal:

      Krásný den, naprosto chápu. Ty tvrdší potraviny jsou někdy náročnější. Pokud cítíte nějaký odpor nebo strach, tak okurku na chvíli vynechte. Synovi to neublíží, ale dáte si čas to sama zpracovat a pak mu u jídla své obavy nepředávat. I on se tím něco naučil a příště si dá větší pozor. Je skvělé, že jste to společně zvládli. Ať se daří!

  3. Anndula napsal:

    Dobry den, mam rocniho syna ( s kousky jsme zacali spise později, nebot se stává u jídla, ze se dáví) Rada bych to popsala. Vůbec nedokážu vypozorovat žádné pravidlo( dáví se u kase, i u kousku, na začátku jidla, ale i u konce) jidlo mu uvizne v krku a nejde ani dovnitř ani ven. Jenom vykuli oci a otevře pusu a nedycha…V tom momente chytám paniku a začnu s ním trrpat a bouchat do zad. Nakonec to rozdychame oba, ale jsou to hrozné nervy a stres 🙁 vůbec mi nic nespolkne z jidla do ruky. Prosím řekněte mi, že to časem vymizi. Bojim se ze se mi u jidla zadavi:(

    • Gabriela Hebká napsal:

      Krásný den, jelikož jsem to neviděla naživo, tak vám nedokážu individuálně poradit ani odhadnout, proč to tak syn má. Možná jen potřebuje více času na jídlo vcelku, když jste začínali mixovanou stravou. Ono se zdá, že děti jsou v roce už dost velké a „měly by“ to zvládnout. Ale každé dítě to má jinak a tak bych se zkusila odprostit od všeho, jak to mají ostatní, zkusit se nesrovnávat s ostatními maminkami a dětmi a prostě to nechat na něm a na jeho tempu. V takovém případě mi přijde hodně důležité, aby bylo jídlo bez stresu a pokud to teď stres je, tak ho zkusit eliminovat. I když by to mohlo znamenat krok zpět (např. k mixované stravě). Jde zejména o živiny a o pohodu u jídla. Pokud syn nechce jíst potraviny vcelku a navíc má potíže s polykáním, asi k tomu má nějaký důvod. Nedokážu říct jaký, ale věřím, že si s tím poradíte. Přeji, ať se daří udělat si u jídla pohodu.

Napsat komentář: Gabriela Hebká Zrušit odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů