4 zdravá jídla, kterým neodolá žádné dítě (od 10. měsíce) a jsou hotová už za 10 minut |část 2.|

Další dávka 10minutovek, které prckům chutnají už cca od 10. měsíce (v případě, že praktikujete metodu BLW a už zvládají pinzetový úchop) a máma si u nich i odpočine a zkrátí čas strávený v kuchyni.

2. část této série (první část tady) možná zdánlivě nepřináší nic nového, ale pro mě to byly velké objevy, proto se o ně chci podělit. Tak snad se nějaký tip bude hodit i vám.

1. Nejsou špagety jako špagety

Nevím, co na těch špagetách je, ale miluje je každé dítě. Pokud už někdo zjistil, co způsobuje tuto silnou přitažlivost mezi dětmi a špagetami, napište mi to, prosím. Opravdu bych to ráda věděla.

My jsme měli období, kdy těstoviny byly velmi žádané. Ale já přece nechci, aby každý den jedl těstoviny. Některé dítě dokonce pšeničné těstoviny jíst nemůže kvůli alergii. Zjistila jsem, že existuje spousta špagetových alternativ. Je s nimi stejná zábava, jako s těmi klasickými a já jsem v pohodě, že jí rozmanitou stravu.

My máme rádi nudle soba (pohankové), rýžové nebo nudle z černých fazolí. Vypadají a chutnají jinak než klasické špagety a jinak se dají vcucnout do pusy (ty z fazolí trošku drhnou). O zábavu je ale postaráno vždycky, když podávám příkrmy jinak než mixované.

Tipy na servírování těstovin už jsem uváděla v 1. části této „rychlovkové“ série.

Další skvělou volbou jsou cuketové nebo mrkvové špagety. Na výrobu špaget se dá použít spiralizér nebo julienne škrabka. Zvládnu je nakrájet i ostrým nožem. Prostě nakrájím podélně cuketu nebo mrkev na asi 1-2 mm široké pruhy a ty pak na 1-2 mm tenké nudle. Jíme je někdy syrové, ale raději je mám uvařené ve vodě. Cuketě stačí 1-2 minuty, mrkev snese i 5. Podávám je jen tak nebo zase s omáčkou, když zrovna nějakou mám hotovou. Když už má prcek rok, klidně rajčatovou.

2. Sladká kukuřice

Kukuřičná zrnka jsou pro malé děti skoro stejně zajímavá jako hrášek a jsou taky výborná. Kukuřice je sladká. Obsahuje totiž hodně cukru, který jí v kombinaci s vlákninou, což je v pořádku a tělo si s ním tak umí mnohem lépe poradit. Dítě si procvičí pinzetový úchop a při jídle se tak i učí, proto mu dávám čas a jen pozoruji, jak mu to chutná. V těchto chvílím jsem opravdu ráda, že jsem se rozhodla podávat první jídla vcelku.

Já mám kukuřici moc ráda. Hlavně v sezoně si často vaříme klasy vcelku, to je cca na 20 minut. Když ale klas nakrájím nebo nalámu na cca 4-7 kousků, čas varu se zkrátí a dítěti padne líp do ruky. Pro mě je hromada kukuřice skvělá večeře, tak proč by to nemohlo být stejné pro dítě. Mimo sezonu se dá zase použít mražená, ale ta není tak dobrá. Kukuřici v plechovce beru jako nouzovku.

3. Chléb s máslem pokaždé jinak

Chleba s máslem je taky hodně oblíbené jídlo. Já jsem měla období kdy jsem vůbec nejedla žádné pečivo a nechtěla jsem ho dávat ani synovi. Ale vzhledem k tomu, že mu nabízím tak bohaté spektrum potravin, nevadí mi, když si dá dobrý žitný chléb i několik dní po sobě. Jako u všeho i u chleba je dobrá rozmanitost. Proto střídáme různé žitné chleby, jíme i pšeničný nebo máme rádi celozrnný chléb, který se prodává balený nakrájený na plátky a jsou v něm celá zrnka (kupuji vakuově balený bez konzervantů a přídatných látek).

Byla doba, kdy jsem žitný chleba pekla doma. Byl výborný. Ale vyměnila jsem ten čas strávený pečením za jiné aktivity a teď chleba kupujeme. Určitě si ho někdy zase upeču, ale nechci to mít jako povinnost, kterou jsem si uložila. Chci být v pohodě a když mi pohodu zajistí kupovaný chleba, tak sem s ním.

Máslo je samozřejmě nejlepší z dobrého zdroje. Ideálně přímo od farmáře. Mě ho někdy vozí sestra z Irska. Irské máslo je nejlepší, co můžete mít, protože je od krav volně se pasoucích na trávě. I v Česku jsou taková másla k dostání. Je třeba hledat.

Pokud nemůžete nebo nechcete jíst žádné mléčné výrobky, jako jsme to měli jeden čas i my, natřete si chleba kokosovým olejem. Jelikož je většinou v tuhém stavu (kromě léta, kdy je opravdu teplo), snadno ho natřete. Další možnost je po italsku namáčet do olivového oleje. To může být taky velká zábava.

Nebojme se tuků, naše i dětské tělo je potřebuje stejně jako jiné složky potravin. Tloustne se po cukrech, ne po tucích. Když jsem náhodou tuky nevědomky omezila, všimla jsem si, že syn chce víc másla a pak mi došlo, že si doplňoval chybějící tuky. Ony ty děti prostě ví, co potřebují už u příkrmů. Je fajn, nechat se vést.

4. Zabalím to!

Tato metoda se hodí skvěle, když máte doma nějaké přebytky jídla. Všechno se dá zpracovat a zabalit do placky, tortilly nebo něčeho podobného. Já si tam zamotám vždycky:

  • něco mokrého jako dip, dressing nebo omáčku (používáme třeba Ajvar, veganskou majonézu, domácí pesto nebo domácí dip z luštěnin a zeleniny),
  • něco zeleného (hodí se jakékoliv listy jako polníček, rukola, salát atd.),
  • něco křupavého (nejradši mám naklíčené mungo),
  • něco co zasytí (třeba fazole nebo quinoa),
  • něco jako hutnou výplň (skvělá je pečená zelenina, já mám nejradši kombinaci dýně a červené řepy),
  • něco výrazného (čerstvé bylinky, pesto z medvědího česneku nebo chilli – pro děti můžete vynechat, u nás jíme chilli všichni).

Pak to zabalím a je to.

TIP: Po zabalení wrapu uvážu asi ve třetině z každé strany provázek a pak wrap v půlce rozříznu. Vzniknou 2 půlky, každá převázaná provázkem. Líp se tak jí. Nejen dětem.

Extra tip

Snažím se k jídlu přidat vždy něco zeleného. Cokoliv. Pár koleček okurky, pár zelených listů (stačí na ně pár kapek olivového oleje smíchaného s citronovou šťávou), nějaké klíčky (ty jsou skvělé klidně i na chleba s máslem, já je sypu všude) nebo na jaře jedlé květy. Je to skvělý způsob, jak dítěti ukázat, že zelené potraviny patří na talíř. Dítě se učí nápodobou a tak když mu cpu zelené a sama ho nejím, jíst ho nebude. To je ale asi všem jasné. 🙂

Co chutná vašemu prckovi?

Podělte se a inspirujte i ostatní maminky. Ráda zařadím do našeho jídelníčku nějakou jinou rychlovkovou obměnu.

Překvapili vás některé mé tipy? Šokuje vás, že tyto jídla servíruji dítěti už od 10. měsíce? To jste možná ještě neslyšeli o metodě BLW, díky které se dítě už od 6. měsíce nají samo tak, že se mu podávají potraviny vcelku do ruky. Žádné kaše a mixovaná zelenina jako první jídla. Pěkně opravdové jídlo hned od začátku. Vše v režii dítěte.

 

Poznámka na závěr: Toto není příklad týdenního jídelníčku. Někdo by mohl oponovat, že tato jídla nejsou vyvážená. Nejsou. Jsou to „rychlovky“, ze kterých bude mít radost maminka i prcek. A navíc, není třeba mít vyvážené každé jídlo, ale celý jídelníček. Ať vám chutná!

"Vím, jak správně jíst. Jídlo neřeším, jídlo si vychutnávám. Věřím tomu, že vztah k jídlu si dítě tvoří už od chvíle, kdy začíná ochutnávat opravdové jídlo. Nechávám své dítě, ať se nají samo už od 6. měsíce. Nedělím jídlo na "pro dospělé" a "pro děti". Jídlo je jídlo. Já vařím jedno jídlo, nají se všichni. Každý, jak umí. Žiju život tak, jak chci. Mám ráda cestování, vaření a vychutnávání nejen jídla, ale i života. Každý den. Napsala jsem e-book Prcku najez se sám!, díky kterému bude jídlo s prckem zábava, a také e-book "Můj BLW jídelníček aneb první kroky k opravdovému jídlu metodou BLW pro děti od 6. měsíce" >>, který krok za krokem seznamuje se zaváděním příkrmů tak, jak jsem to dělala já sama. To vše v duchu: rodič se nají vždy, dítě se časem přidá." Více o Gabriele najdete tady. >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů