11 výhod metody BLW pro děti aneb proč jsem dávala dítěti jídlo do ruky

Už táhne dítěti na 6. měsíc? A ty se stále nemůžeš rozhodnout, jestli krmit dítě lžičkou nebo nechat prcka, ať se nají sám? Právě pro tebe jsem sepsala hooodně dlouhý článek o výhodách metody BLW, které vychází z mých zkušeností.

Jsem zvědavá, jak se rozhodnete. U nás byla volba jasná. O hlavních důvodech, proč jsem se rozhodla pro BLW, už jsem psala tady.

A co tedy přinesla metoda BLW mému dítěti?

1. Dobrý vztah k jídlu

Prcek si sám rozhodne, co chce jíst a co ne. Co chce dnes prozkoumat. Co ho zrovna teď fascinuje nebo právě ale vůbec nezajímá. Není pod tlakem, že se MUSÍ najíst. A díky tomu si vztah s jídlem vytváří sám bez ohledu na to, jaký vztah k jídlu má rodič (já).

To se může stát pouze za předpokladu, že ho nechám, ať se nají sám. Vypadá to, že mu to chutná a mám z toho radost! Tak že bych mu trošku pomohla? Ne! Držím se zuby nehty, ale nechám ho. Ať si to užije, ať si k jídlu hledá cestu sám. Tím, že si sám vybírá první jídla, která ochutná.

Někdy je fakt těžké odolat. Ale stojí to za to. Dnes má syn necelé 2 roky a jídlo má moc rád. Není nic, co by vyloženě odmítal. Některý den si moc rád dá zelené fazolky. Jiný den je nechce, protože na ně zrovna nemá chuť. A to mi přijde v pohodě. Já to mám taky tak.

2. Prcek si užívá učení!

Je to neuvěřitelně zábavný proces. Učení se děláním je prostě k nezaplacení. Někdy jsem mu skoro záviděla ten pocit, když zabořil ruce do teplého jídla (pozor na teplotu jídla, někdy byl hrozně hrrr! a nemohl se dočkat). To napětí, když sledoval, jak jídlo padá ze stolu. Radost z toho, jak polévka stříká, když se do ní plácne rukou. Zjišťoval, jak některé jídlo klouže z ruky. Jiné skáče po stole, jako by bylo živé. A jiné se rozpadne jen se ho dotkne. Křupky se zase nalepí na ruku, a ne a ne je setřást. Špagetu může vcucnout, až to mlaskne! Je to prostě velká zábava. Hodně jsme se u jídla nasmáli.

Skvělé na tom všem je, že když si to všechno vyzkoušel, tak to časem přestal dělat. Ano, vymyslel zase jiný způsob, jak je jídlo potřeba prozkoumat. Nic z toho „hraní“ s jídlem netrvalo věčně. Až se nabažil, divoký průzkum ukončil a začal v klidu jíst. Až překvapivě brzo.

Syn velmi brzy poznal jednotlivé potraviny nejen podle vzhledu, ale i podle chuti a vůně. Ještě mu nejsou 2 roky a už hlásí „kolice elená!“ (zelená brokolice), „mkev!“ (mrkev), „papika žutá!“ (žlutá paprika). To je super, ne? Mně to přijde super.

3. Má jídlo pod kontrolou, a tak je pro něj bezpečné

Dítě nejprve vezme jídlo do ruky. Hmat mu prozradí, jakou má potravina konzistenci, teplotu a strukturu. Je to horké nebo studené? Měkké nebo tvrdé? Suché nebo to klouže? Okem to prohlídne, jestli se mu to líbí a přivoní si. Zapojeny jsou všechny smysly. Díky tomu má dítě plnou kontrolu nad tím, co si dává do pusy. Tím se dá předejít popálení jazyka nebo ústní dutiny při příliš teplém jídle.

Říkáš si, to se nemůže stát, vždyť to matka musí zkontrolovat! Matka toho ale musí moc. Jasně že to zkontroluje. Může se stát, že jídlo je teplejší uvnitř (třeba nok nebo i zeleninový hranolek).

Prcek se taky naučí, jak předcházet dávení a tím i dušení. Když si pusu narve až po okraj tak, že nemůže ani kousat a zakucká se. Tak si to zapamatuje a už to tam láduje tak nějak s mírou. Když si jednou strčí do pusy zeleninový hranolek moc hluboko, příště už si dá pozor. Totéž s vidličkou. Je super, že nejprve trénuje strkání do hlubin úst s jídlem, ne s příborem.

Jo a pro alergiky to platí dvojnásob. Dítě ví, co mu dělá zle a nechce to jíst. Pozná tu inkriminovanou potvoru, co mu dráždí bříško a odmítne ji. To se může stát jen při metodě BLW. Pokud je potravina, na kterou je alergický rozmixovaná s něčím jiným nebo je nějak v jídle schovaná, nepozná to. Jsou prostě geniální. Proč jsme ty super-schopnosti jako dospělí zapomněli?

4. Super rychlý vývoj motorických schopností

Dítě má několikrát denně možnost trénovat prstíky s jídlem. Jelikož jídlo je všech možných tvarů, pevností, velikostí a povrchů, trénink je to intenzivní. Tolik pestrých hraček, ani těch nejvíc výukových neseženeš. A proč taky, když máme jídlo. S ním si vytrénuje šikovné prstíky, a ještě se nají.

5. Společné stolování

Pro mě je důležité, aby rodina jedla společně u jednoho stolu. Je to skvělá příležitost k tomu se zastavit. Strávit spolu čas a společně si jídlo užít. Děti se učí nápodobou. Uvidí, že jíst společně je příjemné a upevňuje to vztahy.

Okouká různé triky, jak některé jídlo dostat do pusy, když jeho vlastní pokusy selžou. Syn takto okoukal používání dochucovacích omáček. Hrozně rád si do nich zeleninu namáčí. Okoukal to od tatínka, který si v tom libuje.

Tak pozor na to. Já z toho nadšená nejsem. Nejradši má naštěstí veganskou majonézu, tak to se dá přežít. Zatím. Když nechci, aby něco dělal nesmím to dělat ani já, ani tatínek.

A taky naučí se, jak u jídla konverzovat. Tady platí totéž. Už si dávám pozor na mluvení s plnou pusou…

6. Jí rychlostí, která mu vyhovuje

Dítě, které má své jídlo pod kontrolou jít přesně tak rychle nebo pomalu, jak mu to vyhovuje. Někdy to do sebe nahází, protože má hlad nebo mu to moc chutná. Syn většinou jí pomalu a vychutnává. Nebo si nacpe plnou pusu a pak postupně zpracovává.

7. Naučí se jíst správně. Bude vědět, že není jídlo pro děti a jídlo pro dospělé. Jídlo je jídlo.

Nechat děti už od 6. měsíce jíst skutečné jídlo, znamená dopřát jim radost a požitek. Když to poprvé křupne. Když se to rozpustí na jazyku. Když to zahřeje. Když je to sladké. Když je to kyselé. Když mi to chutná. Když si může jídlo vychutnat.

Děti stravované metodou BLW ví, jak chutnají jednotlivé druhy jídla. Vybírají si to, co jim chutná. Některé rodiče může právě toto odradit a mohou si myslet, že bude dítě vybíravé. Opak je pravdou. Syn často vybírá z jídla jeho oblíbený druh zeleniny. Když už ho všechen sní, pustí se do dalšího druhu nebo si řekne o přídavek.

Dítě se učí jíst správně. To podle mě znamená jíst vyváženou stravu, v jeho tempu, s příjemné domácí atmosféře a tak jak to vyhovuje jemu. Párkrát jsem o tom taky zapochybovala, že je dítě opravdu schopné poskládat si vyvážený jídelníček. To když syn pár dní chtěl jíst pořád jen fazole nebo banán. Ale další dny to naopak odmítal a chtěl něco jiného. Prostě si šéfuje vyváženost stravy. Ne v průběhu jednoho dne. Ale dlouhodobě rozhodně ano.

Když vaříme spolu, bavíme se o jídle. Říkáme si, co děláme a jak to vaříme. Ochutnáváme už u přípravy. Vždycky ví, co jí. Už když bylo synovi asi 8 měsíců, pořád chtěl míchat v hrnci. Je dobré, když jsou děti u vaření. Je to další krok k tomu, aby se v budoucnu dobře stravovali. A my jsme se zapojením do vaření začali už hodně brzo.

8. Dítě nebude vybíravé a nebude jídlo odmítat

Jídlo je zábava a zábavu není třeba odmítat, vyhýbat se jí nebo ji sabotovat. Když si může dítě jídlo korigovat samo, bude si vybírat svá první jídla, rádo se nají. Ano, vybere si třeba své oblíbené potraviny. Řekne si o to, co má rád. A tak je to v pořádku.

Syn opravdu žádné jídlo neodmítá. Řekne si, co chce a co nechce jíst. To ano. Ale není to boj, kdo z koho. Dostane jídlo a buď ho sní celé nebo si vybere jen to, co má rád.

9. Dítě se umí rozhodnout a naučí se jednat narovinu

Dítě krmené metodou BLW se brzy naučí samo rozhodovat. Ví, jak jednotlivá zelenina vypadá, jak se jmenuje a jak chutná. Podle toho si vybírá, co chce a co nechce jíst. A tak by to mělo být.

Ne, nevedeme sáhodlouhé diskuse na téma, co bude dnes k obědu. Když mám uvařeno, oznámím, co bude a většinou to sní. Někdy sní jen něco z toho. S tím jsem v pohodě. Když to nechce, řekne to. A když má na něco chuť, taky si řekne. Je to pro mě strašně jednoduché. Když vím, co mu chutná a můžeme si o tom na rovinu promluvit. Respektuji jeho chutě. A to už tak bylo před 1. rokem, kdy ještě moc nemluvil. Signály pro „ano“ a „ne“ byly jasné velmi brzo.

10. Pohoda u jídla

BLW metoda umožňuje dětem i rodičům uvolnit se u jídla a najíst se v klidu a v pohodě. Tak by to mělo být. Zapomenout na stres, naléhání, boje, tlačení a obavy. Udělat si to tak, jak to vyhovuje nám všem a dopřát vzájemně čas a prostor, aby se každý mohl najíst. Tak jak to má rád. Tak jak mu to vyhovuje. Tak jak to umí a jak už to zvládne. Sám.

I když jsem si myslela, že máme u jídla vždycky pohodu, nebylo to tak. Často jsem nestihla připravit jídlo včas, takže už byl syn unavený. Jen jsem dovařila a položila jídlo na stůl, chtělo se mu hrooozně spát. A tak se šlo. Já hladová, on unavený. Takhle neee! Někdy nebyl na jídlo dobře naladěný, jindy neměl hlad. Ale já chci jíst! Co s tím?

Trvalo mi to, než jsem se naučila neřešit, že musíme obědvat kolem poledne. Tlačila jsem na to hlavně kvůli sobě.  Díky intenzivnímu kojení jsem měla pořád hlad a na oběd jsem se moc těšila. Hlavně se najíst, než usne, ať pak nemám hlad já. Ale byla jsem z toho nervózní. Stihnu to? Chci se najíst, ne to to do sebe naházet. Chci, abychom jedli společně. Chci se najíst dobře! Nechci se odbýt chlebem.

Jednou mi syn lezl po rukou, když jsem finišovala přípravu jídla. Jen jsme zasedli ke stolu, tak se odvracel a jíst nechtěl. Myslela jsem, že chce spát, ale ani spát nechtěl. Co to bylo? Byla jsem úplně vyřízená a zchvácená přípravou jídla a stresem, jestli to všechno zvládnu a jestli to klapne. Neklaplo to. Ale mě konečně došlo, že mě syn upozorňuje na to, že takhle ne.

Takže jinak. V pohodě, v klidu. Víc pozoruju, jak nám v průběhu dne je. Když to vypadá, že se oběd nestihne, tak se nestihne. Dám si svačinku, a oběd dáme až se probudí. Když se mi chce vařit uvařím, když ne, tak se jde jíst ven. No a nejlepší jsou samozřejmě zbytky ze včerejška. Pohoda! Konečně!

11. Je to přirozené

Víte, že dřív neexistovalo jídlo pro děti? Co ty děti jedly? To, co dospělí. Je to přirozené. Já nerada rozlišuji jídlo pro děti a jídlo pro dospělé. Jídlo je jen jídlo.

Dítě bude jíst, co co je doma, co jí rodiče. Pokud tedy chci, aby moje dítě jedlo zdravě, musím v první řadě jíst zdravě já. A dítě se jednoduše přidá. Často maminky řeší spíše jídlo pro miminko, než pro sebe. A pak vaří zvlášť pro děťátko z „lepších“ surovin a něco jiného pro sebe. Jak to vidím já? Já si také zasloužím kvalitní potraviny. Navíc kojím a vše, co sním, předávám dítěti v mateřském mléce. A také mám pocit, že když má dítě jídlo zvlášť, tak to může působit, že je tak trošku vyloučeno z rodiny. Ale to je jen můj pocit. Pojďme si ušetřit čas a vařit jedno jídlo pro všechny. Pojďme se vyživit kvalitním jídlem nejen miminko, ale i sebe. Pojďme si společné jídlo užít.

 

Takhle jsme to měli my. Jak to máš ty? Už jsi se rozhodla? Ještě ne? Potřebuješ víc informací? Věřím, že je postupně najdeš na tomto blogu.

Nejtěžší krok je odhodlat se, udělat první krok a začít.

Napiš mi do komentářů, jak podáváš svému prckovi jídlo Ty. Proč jste se rozhodli pro BLW a proč ne? Moc mě to zajímá. 🙂

Přeji pohodu u jídla s dětmi!

"Dala jsem synovi svobodu (nejen) v jídle a do života nám vstoupila čistá radost. Ukazuji maminkám, že to jde i jinak, než "se to dělá". Podporuji je na jejich cestě ke zdravému jídlu, zdraví celé rodiny a každodennímu štěstí. Chcete si přečíst celý můj příběh? Zjistila jsem o jídle pro děti opravdu mnoho a nechci si to nechat jen pro sebe. Mám pro vás ZDARMA eBook "PŘÍKRMY jinak", který vás provede prvními týdny zavádění jídla krok za krokem. Když chcete vědět jak jídlo pro prcka připravit a mít v kapse obrovské množství receptů pro sebe i pro děťátko, mohly by vás zajímat eBooky "Prcku, najez se sám". Raději se potkáváte osobně, pak se sejdeme na jednom z mých kurzů.
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Moc se mi metoda BLW líbí! Se syny jsem na to ale neměla nervy. Na ten nepořádek. Jsem na sebe zvědavá teď se třetím dítětem 🙂
    Takže jsme jídlo mixovali, ale jinak jsme všechno dělali jako vy. Děti samý rozhodují, co na talíři sní, když jim něco nechutná, sní jen něco nebo si řeknou, co chtějí místo toho (nevařím další jídlo, jen mažeme chleba a pod.) Lžičku jsem jim do ruky dala hned jak to šlo – ta svoboda v tom, že můžu jíst zároveň s nimi mi za to rozhodně stála! Jídlo jsme se vždycky snažili vařit stejné nám i jim – že začátku jen mixované, pro nás dokořeněné, ale postupně jsme od mixování upouštěli a občas dokořenit zapomněli a i tak nám to chutnalo 😀 Teď už jíme všichni to samé (2,5 roku a 4 roky) a maso prakticky nesolíme – chutná nám bez soli i bez koření.

    • Gabriela Hebká napsal:

      Díky za komentář! Přesně tak! Nejdůležitější na tom je stejně ta svoboda, možnost volby a spokojenost dítěte. Ať už jí mixované jídlo nebo vcelku. Je třeba udělat si to prostě tak, jak to vyhovuje Vám. Věřím, že se třetím dítětem se to podaří. Ušetří se čas mixováním 🙂 A čas navíc se vždycky hodí 😉

  2. Ivana Hrehova napsal:

    Vyborny clanok. Ja som uz babickou 4 rocneho vnuka. Mladi s nami byvali v jednom dome prve dva roky a moja nevesta nastavila tuto metodu u maleho Alexa. Osobne som nebola nadsena z neporiadku v kuchyni a z pridlheho casu krmenia. Ale nepovedala som nic a trpezlivo som ich sledovala. Musim povedat, ze je to uzasna metoda. Maly naozaj nema s jedlom problem. Je alergik na mliecnu bielkovinu a vzdy sa ma sam pre istotu pyta, ci v jedle nie je mliecko od kravicky. Aj z pohladu naozaj poriadkumilovnej a na minuty nastavenej babicky to vrelo odporucam. Trpelivost venovana dietatu sa urcite vrati, nevrati sa vsak cas, ktory s nim stravite zdielanim radosti z objavovania. Uzite si to.

  3. Lenka napsal:

    BLW jsme provozovali u všech 4 dětí, protože nám to přišlo přirozené a nebavilo nás k normálnímu jídlu ještě něco mixovat, mačkat nebo dělat zvlášť. Že se nenají, z toho jsme obavy neměli, rostli moc hezky:) Nejhorší pro mě byl ten hrozný nepořádek, který při tom vznikal. A taky mě někdy vadilo to neskutečné patlání v jídle, ručky v polívce a rozmatlané máslo po půlce stolu. Děti byly neskutečně kreativní. Co bych tehdy uvítala, by byla kuchařka – co dětem vlastně do ručky dávat, aby nebyl celý dům jak chlívek. Pro mě byl nejtěžší úkol najít něco, co mělo dobrou konzistenci – aby to šlo sníst, ale nebylo moc tvrdé nebo patlavé. Ale jinak to bylo super a jídlo pro miminko jsme díky BLW vlastně vůbec nemuseli řešit.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů